27.02.2004

ÚMRTNOST SELAT PŘED ODSTAVEM

Úmrtnost selat před odstavem je hlavní příčinou ztrát v produkci prasat. Ve světě 4 - 10 % selat uhyne v průběhu porodu, dalších 20 - 30 % může uhynout před odstavem. Více jak polovina předodstavových úmrtí se vyskytne v prvních čtyřech dnech života s převahou v prvních 36 hodinách. Většina prasnic svůj vrh odchová úspěšně, ale starší prasnice, prasnice s mnohočetnými vrhy, nevyrovnanými vrhy a nemocné prasnice mají vysokou předodstavovou mortalitu. Zásadní otázkou řešení tohoto problému je přístup, snaha a zručnost ošetřujícího personálu. Hlavní faktory, které k přežití přispívají, jsou distribuce sálajícího tepla, stav rodící prasnice, porodní kotec, redukce nemocnosti a výživa matky.

Faktory, které ovlivňují předodstavovou mortalitu jsou:

Příjem krmiva prasnice v průběhu březosti
Porodní hmotnost selat je přímo závislá na energetickém příjmu březí prasnice. Úroveň výživy, která zvyšuje hmotnost prasnice o 30 kg v průběhu gravidity, postačuje k zajištění odpovídající hmotnosti narozených selat. Hmotnost plodu rapidně stoupá v posledních 10 dnech březosti. Víc jak 50 % energetických rezerv plodu se ukládá v posledním měsíci. MOSER a LEWIS (1981) usuzují, že doplňkový tuk v krmení prasnic zvyšuje tuk v mléku a kolostru a snižuje tak předodstavovou mortalitu z 18% na 15,4 %. PETTIGREW (1981) naznačil nutnost přidávat 1 kg tuku prasnicím v posledních 10 dnech gravidity, aby se ukázal efekt na selatech. Vliv na vitalitu selat není pravděpodobný, jestliže je průměrná hmotnost při narození 1,3 ? 1,4 kg a přežitelnost selat do odstavu nad 85 %. Přestože význam zkrmování tuku není v posledních 10 dnech objasněný, vysoký energetický příjem po delší dobu se vyplatí. Klíčovým faktorem určujícím životaschopnost selat je pravděpodobně jejich porodní hmotnost a schopnost se vyrovnávat se stresem z chladu. Ta selata, která jsou při narození těžší, mají nižší dolní kritickou teplotu (DKT), a mohou pohotověji mobilizovat zásoby glykogenu a tuku.
Porodní box
U prasnic chovaných v podmínkách omezujících jejich pohyb je menší úmrtnost selat v důsledku zalehnutí než u prasnic chovaných ve větších prostorech. Ulehnutí prasnice má být co nejpomalejší, aby se zabránilo zalehnutí selat. K tomu mohou sloužit tzv. porodní kolébky nebo úzké porodní boxy s vertikálně se pohybujícími zábranami, které kontrolují pohyb selat. U prasnic s kolébkami se úmrtnost selat do třetího dne po narození snížila z 11,1 % na 6,2 %. Typ, rozměry a uspořádání kotce hrají důležitou úlohu v odchovu selat. Prostorové požadavky selat jsou závislé na teplotě prostředí. V chladnějších podmínkách se selata tlačí k sobě a využívají tak jen 60 % prostoru, který by využili při teplejším prostředí. Při teplých podmínkách obdélníkový prostor s plochou 1,3 m2 zajistí adekvátní prostor asi pro 10 selat do 3 týdnů věku (BAXTER, 1989). Zóna interakce je nejnebezpečnějším prostorem kotce. Pro selata je největším nebezpečím, když prasnice mění polohu, žere a při čištění kotce. Nebezpečí se ještě zvyšuje, jestliže je vysoká teplota, protože selata leží u stěn nebo u matky.
Vyhřívání
Novorozená selata umí mobilizovat energetické zásoby uhlovodíků jako reakci na stres z chladu, ale utilizace je slabá vzhledem k fyziologické nezralosti. Sele od druhého dne života může mobilizovat a efektivně využívat glykogen a lipidy jako reakci na chlad. Tím lépe odolávají chladovému stresu. Prasnice a selata mají rozdílné požadavky na teplo. Novorozené sele má DKT 30 ? 34°C, zatímco prasnice má DKT 15 ? 19°C. Pokud je tělesná teplota 39°C, při DKT (34°C), sele dokáže tvořit teplo zvýšením metabolismu a snížit odvádění tepla pomocí piloerekce a vazokonstrikce. Jestliže teplota prostředí klesne pod 34°C, selata jsou vystavená stresu z chladu a musí utilizovat glykogenové a tukové rezervy na udržení tělesné teploty. Chlad naruší vývoj termostability a indukuje hypotermii. Při poklesu tělesné teploty více než o 2°C je ohrožená životaschopnost selat. Selata jsou málo životná a proto přijmou méně kolostra a následně se zjišťují nižší hladiny IgG. Kvůli vyššímu poměru plochy těla a tělesné hmoty mají lehká selata po narození výraznější ztráty tepla, které je důležité pro další vývoj. Ve vyhřívané zóně jsou vrchní ohřívače lepší než vyhřívané podložky, protože selata tak zachytí teplo větší plochou těla. Po narození mají selata přirozený instinkt se držet v prvních 24 až 48 hodinách života blízko mléčné žlázy. V tomto období jim musíme poskytnout potřebný zdroj tepla.
Vztahy mezi lidmi a prasaty
jsou také důležité, protože strach prasat z ošetřovatelů se negativně projeví na jejich produkci (na intenzitě růstu a na reprodukčních ukazatelích). Dobře vyškolený a odpovědný personál má pozitivní vliv na odstavovaná selata a na snížení úmrtnosti novorozených selat.
Adoptivní odchov
Nevyrovnané vrhy jsou hlavním faktorem předodstavové mortality, protože slabší selata nedokáží konkurovat silnějším selatům. MARCATTI NETO (1986) zjistil, že úmrtnost selat před odstavem byla u selat s porodní hmotností 800 g 62,5 %, když byla selata ponechána u matky, v porovnání s 15,4 %, když byla odchovávaná ve skupinkách selat s přibližně stejnou hmotností. Selata odchovávaná s ohledem na jejich hmotnost přibírala rychleji a měla poloviční úmrtnost než selata odchovávaná bez zřetele na jejich hmotnost.

Jestliže se používá adoptivní odchov, pak musí být provedený první den života selat. Vytvořením volného prostoru u struků časným odstavem dobrého vrhu a obsazením struků vrhem o stejné hmotnosti se zmírní obavy starostlivých prasnic a prasnic, které chtějí chránit svá selata. Nedoporučuje se přemisťovat selata po prvním dni věku, když už mají mezi selaty vybudované místo u struku. To stejné platí i pro přemisťování starších selat do mladších vrhů. Jestliže porodilo málo prasnic a počet selat převyšuje počet funkčních struků, větší selata se mohou od prasnice odebrat až na 4 hodiny, aby se zajistil adekvátní příjem kolostra malých selat. Tento způsob se nazývá dělené sání a má se provádět po dobu 2 ? 3 dní než porodí více prasnic.

Hygiena
Důležitá je dobrá hygiena. Pod pojmem dobrá hygiena se rozumí rozdíl mezi bakteriální stimulací, kterou sele může zvládnout a infekcí, které může podlehnout. Důkladné čištění a desinfekce kotců pomáhá redukovat mikrobiální zátěž prostředí, tj. redukuje patogeny, které selata neznají. Morbidita a mortalita ve spojení s gastointestinálními nemocemi je vyšší v chovech s nízkou hygienickou úrovní (SVENDSEN a kol., 1975). RAVET a kol. (1996) dokázali, že vysoké předodstavové přírůstky byly spjaty s rutinním umýváním porodních kotců mezi jednotlivými vrhy (mechanická očista a desinfekce).

Prasnice jako faktor ovlivňující mortalitu selat před odstavem
Analýzy zkoumající vliv prostředí na prasnice před porodem naznačily, že kromě vlivu na předporodní chování mohou také podmínky prostředí ovlivnit průběh porodu, chování prasnic při porodu i životnost selat (CRONIN a VAN AMERONGEN, 1981; CRONIN a kol., 1993; 1996; MCGLONE a kol., 1996).
Velikost vrhu se zvyšuje s přibývajícími porody. Přesto, že se předodstavová mortalita číselně zvyšuje, z početnějších vrhů se odstavuje více selat, zejména ze čtvrtých až šestých vrhů. Tak jak se velikost vrhů zvyšuje, tak stoupá i počet úhynů při porodu, klesá porodní hmotnost a zvyšuje se počet malých selat.
Zdravotní stav prasnic hraje nemalou úlohu. Bylo zjištěno, že 15 % přilehnutých selat, která uhynula, bylo spojeno s onemocněním prasnice. Posouzení zdravotního stavu prasnic v porodnách je důležitou součástí organizace práce v porodnách.

Základní ukazatele:
a) Zhodnotit přístup k vodě. V létě prasnice potřebuje až 40 l/den, což odpovídá průtoku napáječky 1,5 ? 2,0 l/min-1.
b) Zhodnotit příjem krmiva. Cílem je dosáhnout průměrně 6 ? 7 kg/den v období kojení.
c) Sledovat konzistenci výkalů, moč (barva, hnis), výtok z vulvy, vomitus, bledost kůže, poranění kůže, stav mléčné žlázy.
d) Normální rektální teplota je 39 ? 0,5°C, ale při horkém počasí může překročit 40°C.
e) Normální frekvence dechu v klidu je 12 ? 30 dechů/min.
f) Posoudit předešlou anamnézu a geneticky podmíněnou náchylnost na stres.

Mrtvě narozená selata představují ¼ všech ztrát v období mezi porodem a odstavem. Je to jedna z nejdůležitějších příčin ztrát v produkčním cyklu prasat. Procento mrtvě narozených selat se pohybuje od 4 % do 10 %; zásah veterináře se doporučuje, když počet mrtvých selat přesáhne 8 %. Přibližně 70 % selat klasifikovaných jako mrtvě narozená jsou při narození živá. Přesto, že srdce selat tluče, bývají silně anoxická a v prvních minutách hynou. Anoxie může souviset s kompresí nebo předčasnou rupturou pupeční šňůry při porodu. Selata jsou při narození relativně neurologicky vyspělá, proto období anoxie může být rozhodující. Počet mrtvě narozených selat se zvyšuje s prodlužováním trvání porodu na 4 ? 5 hodin nebo po narození 80 % selat. Nejvíce mrtvě narozených selat se vyskytuje při rození posledních tří selat. CULTER a PRIME (1988) zaznamenali, že počet mrtvě narozených selat ovlivňuje parita, velikost vrhu, roční období (v létě 7,3 %, v zimě 6,4 %), jako i počet mrtvě narozených selat v předcházejícím vrhu (u plemenic, které měly v předchozím vrhu hodně mrtvých selat existuje větší pravděpodobnost vyššího počtu mrtvě narozených selat ve vrhu následujícím). Asi 60 % prasnic má vrhy bez mrtvě narozených selat; malé procento plemenic porodí většinu selat mrtvých. Prasnice, které rodí 2 a více mrtvých selat ve vrhu tvoří jen 17,5 % ze všech rodících prasnic, což je 70 % celkového počtu mrtvě narozených selat. BILKE-PAPP a PAPP (1994) uvádí zvýšené procento mrtvě narozených selat u přetučnělých prasnic a vyšší mortalitu v prvních třech dnech.
Jednou z možností, jak snížit počet mrtvě narozených selat, je indukce porodu. Existuje několik postupů na ovlivnění času porodu, které se mohou využít. Úspěšnost těchto programů, které mají zvýšit šance selat na přežití, závisí na odbornosti a pomoci ošetřovatelů v průběhu porodu.

Literatura u autorky.
Erika Marková, Genoservis, a.s. - PS Nový Jičín