22.08.2003

DOSÁHNOUT BEZKONKURENČNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI

DOSÁHNOUT BEZKONKURENČNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI

Taková jedinečná možnost se nám nabízí v našem státě ? v České republice. A v jakém odvětví zemědělské výroby? V produkci mléka.

Ano, v odvětví, ve kterém jsme v minulé socialistické éře patřili mezi jasné evropské outsidery. V té době jsme sice dosahovali celé řady evropských rekordů, ale rekordů socialistického charakteru. Veškerý chov skotu byl realizován v kolchozní a sovchozní velkovýrobě ?geniální? formou zmnožené malovýroby. V chovu dojnic na jednoho terénního aktéra v podobě zootechniků, ošetřovatelů, krmičů, dojiček a hlídačů připadalo 10 ? slovy deset ? krav! A na oněch deset krav existovaly další jeden aktér v nadstavbě v podobě institucionárních pracovníků zabývajících se chovem skotu v okresech, krajích, na ministerstvu, na výzkumných ústavech, v plemenářské organizaci a v řadě dalších útvarů, jako zemědělské akademii, ústavu soustav a podobně.

Prostě nevídaná ?péče?, která neměly v normálním světě obdoby. A výsledky? Doslova žalostné! A proč? Protože byly vytýčeny přízemní cíle a to těmi nejzdatnějšími ?odborníky?. Tehdy jeden z věhlasných akademiků nejen hlásal, ale přes stranické materiály a usnesení prostřednictvím plánování vynucoval zvyšování stavů skotu a krav zejména pod heslem ?co největší stavy skotu jsou zárukou vysoké úrodnosti půd a vysokých výnosů?. A skutečnost? Další stranická a vládní usnesení o nutnosti řešení krmivové základny, když krávy neměly co žrát. Výnosy rostlinné výroby sice stoupaly, ale na papíře a zásluhou manipulací agronomů s osevními plochami. Vysoké výměry pícnin byly jen v evidenci, když ve skutečnosti byly osety plodinami za které byl agronom hodnocen, především obilovinami, cukrovkou, bramborami a podobně. Prostě podvod na podvod.

Adresná kritika poměrů v chovu skotu vzešla ze Slušovic. Tam byl také realizován seriál seminářů o nutnosti přestavby v chovech skotu.Na jednom z nich na téma ?Skot pro třetí tisíciletí? měl úvodní slovo jeden z posledních ministrů socialistického zemědělství, který před tím šéfoval jedné z krajských plemenářských správ. Ten hovořil o perspektivní úrovni dojivosti na úrovni 3.800 kg mléka a na kritiku o přízemnosti tohoto výhledu reagoval vysvětlením, že lze nasadit jen 40 dkg jádra na litr mléka, protože jádro je úzkým profilem v rámci státu. Z úst jednoho zahraničního účastníka ze Švýcarska slyšel, že jsou to podmínky, za kterých jeho zem dosahuje dvojnásobné dojivosti.
Konané semináře propagující zejména holštýnizaci měly rekordní návštěvnost a to kolem tisíce účastníků na akci, kterých bylo realizováno v letech 1985 až 1989 celkem deset. Řada účastníků přijížděla sice proto, že s povděkem přijímala a ráda slyšela tvrdou kritiku na tehdejší poměry a to nejen v chovu skotu, který byl v katastrofálním stavu, zejména ve srovnání s tehdejší úrovní chovu prasat a drůbeže. Faktem však zůstává, že nemalá část účastníků byla ?infikována? průkaznými argumenty o tom, že chov skotu musí jít zcela jinými cestami, má-li být úspěšný.

Přenesme se však do roku 2003. Poměry v zemědělství nejsou zrovna ideální. Zemědělství jde z potíží do potíží. EU hlásá opak toho co bylo dříve základem. Ne vyrobit co nejvíce, ale spíše co nejméně. Kolektivizace byla zločinem, vytvořila však velké zemědělské podniky, které vlivem důsledného tržního hospodářství byly zhruba za stejnou dobu trvání socialistického hospodaření vytvořeny i ve Spojených státech amerických. V té době strachu z komunismu západní Evropa vsadila na vybudování sociální sítě převyšující socialistické ?vymoženosti? a plánováním a subvencováním v rámci společné zemědělské politiky ?ochránila? farmářskou veřejnost od vlivů a důsledku tržního hospodářství.

Tím, že se u nás nenašlo dost aktérů, chtějících soukromně hospodařit, máme stále podmínky pro velkovýrobní formy farmaření a nezapadáme do představ, které panují v Bruselu, hlavního sídla orgánů EU. V předvstupní éře se EU podařilo naše zemědělství oslabit a musíme počítat s tím, že bude snaha nastolené tendence i nadále uplatňovat. Koneckonců to vyčteme i ze znění o subvenčních systémech říkajících, že na financování rozvoje venkova půjdou peníze uspořené krácením plateb pro velké farmy.
Neoodiskutovatelným faktem však je, že o bytí a nebytí, tedy o perspektivě farem, bude rozhodovat konkurenceschopnost vytvořená nikoliv za pomoci subvencí, ale založená na schopnosti farem volit co nejefektivnější formy výroby, při co nejnižších doprovodných nákladech. I ve vztahu k výrobě mléka to znamená potřebu jít cestou co nejvyšší nebo lépe řečeno tak vysoké užitkovosti, pokud souběžně povede ke snižování nákladů a k maximální efektivitě výroby. Takový cíl je nenaplnitelný při chovu několika krav či desítek krav, tedy na malých farmách, ale jen při počtech ve stovce či stovkách dojnic a především při úzké specializaci nejen středních, ale především velkých farem.

Řešení úrovně genofondu, výživy, ustájení, odchovu mladých zvířat, výroby krmiv a podobně musí vyústit v harmonické vyladění, které se bude odvíjet od úrovně managementu, základu úspěchu, v našem případě farmy či podniku produkujícího mléko.
A to je právě chov dojnic, ve kterém ? pro dění v chovu skotu v relativně krátkém období po sametové revoluci ? došlo k jedinečnému a překvapivému vzestupu. Přispěla k tomu především holštýnizace stád a s ní progresivní a zcela převratné vstupy do ustájení zvířat, do jejich výživy a do úrovně chovu vůbec. Dá se říct, že holštýnizace strhla lavinu progresivních systémů, a přinutila i značnou část tradicionalistů a staromilců, aby začali měnit své zpátečnické názory a mnohé z té nové vlny převzali a uvedli v život.
Dá se říci, že s vyjímkou malých farem už přestává existovat vazné ustájení, že o blahodárnosti zeleného krmení mluví už občas jen výzkumníci a dojivost pod 5.000 litrů že už vykazují jen vyslovení outsideři.
Hledejme však i odpověď na to, jak je vůbec možné, že k takovému obratu k lepšímu mohlo vůbec dojít. Především proto, že v rámci komunistické kontraselekce lidské společnosti ti schopní nestraníci, vyloučení stranící a pseudostraníci nacházeli útočiště především v tehdejších JZD a v zemědělství vůbec a že po listopadové revoluci začali realizovat řadu svých představ a rozvíjeli je i četnými výjezdy na zahraniční farmy, jak evropské, tak zámořské. Jen takový Pražský klub ? cestovka, kterou spoluzakládal zootechnik, realizoval téměř stovku výjezdů, za problematikou chovu skotu především.

Nástupu progrese velmi podstatně přispěl rozpad státního plemenářského podniku a vznik nových plemenářských společností nezatížených starými manýry a koneckonců i přeměna dřívějších organizací, ale s nastolením nových koncepcí, v některých případech i po radikálních čistkách v řadách tradicionalistů. Státní plemenářská správa byla vlastně represivním a indokrinačním aparátem, která vnucovala a vynucovala formy a systémy práce v chovu skotu, určovala jaké plemeno kdo smí nebo nesmí chovat, může-li nebo nemůže-li křížit a jaké semeno po tom či onom býkovi má použít. Z té doby jeden americký odborník, kterému byla s pýchou představována banka spermatu na Hradišťku, lakonicky poznamenal, když se seznámil s bohatými zásobami a kvalitou býků, že kočky rády mlsají semeno. Neštěstí průmyslu tkví v tom, že přežívá řada státních podnik. Naštěstí pro vývoj chovu skotu se státní plemenářská organizace rozpadla.

Každopádně kladnou roli sehrál dovoz holštýnského plemenného materiálu, orientace na semeno po nejkvalitnějších býcích a následně i kladný vliv embryotransferu.
K vzestupu došlo i proto, že až do roku 2000 nebyla výroba mléka v našem státě komplikována existencí mléčných kvót. Jejich existence sehrála významnou roli, když ?patnáctku?, tedy stávající země v EU, přibrzdila ve vývoji dojivosti a umožnila nám tak naše zaostání rychle likvidovat a přinejmenším srovnat krok.

Nyní už i u nás mléčné kvóty máme a naprosto zbytečně v předstihu a zákonitě se budou podílet na zkomplikování využívání dalších racionalizačních cest, které by nás měly vést mezi špičku evropské elity nejen v úrovni chovu dojnic, ale hlavně k získání výrazné konkurenceschopnosti na trhu s mlékem a mléčnými výrobky.

Kvóty de facto ochraňují méně schopné producenty a naopak omezují možnosti těch farem, které chtějí nastoupit nebo prohloubit cestu úzké specializace, která k dosažení vrcholové konkurenceschopnosti je naprosto nutná. Existence kvót má tedy jasný antitržní charakter, což je v naprostém rozporu s vyhlášením EU o potřebě ekonomického překonání úrovně Spojených států. Je to tím závažnější záležitost, že rada ministrů členských států EU rozhodla prodloužit systém mléčných kvót do hospodářského roku 2014/15. Táž rada rozhodla o zvýšení mléčné kvóty pro Řecko o 120.000 tun, z čehož lze usoudit, že i u nás by národní kvóta dříve či později mohla být zvýšena, pokud prokážeme zvýšenou domácí spotřebu.

Mléčné kvóty se týkají výroby a nikoliv obchodu a ?patnáctka? je nemá šité na tuzemskou spotřebu, což jí umožňuje vývoz. Navíc víme, že subvenční platby pro nás nově přistoupivší jsou výrazně nižší. A tak přesto, že vyrábíme levněji než drtivá většina farem ?patnáctky?, nejsme s to uchránit náš trh před dovozy, které existují zejména v jogurtech. A východisko? Produkovat mléko ještě levněji než dosud, ovšem pod podmínkou vůči mlékárnám, že v tom případě zlevní i své produkty.

Po vstupu do dvacetipětičlenné EU hrozí i dodávky levného mléka z Polska a Slovenska. Z Polska, kde je převaha malých chovatelů, kteří si existenci zajišťují samozásobením proto, že při prodeji přebytků jsou s to nějaký čas nekalkulovat s vloženou vlastní prací. Při důsledném naplňování hygienických požadavků a předpisů v EU vyhlášených se dá možným dovozům čelit. Dovozy levnějšího mléka ze Slovenska už existují vlivem nižší hodnoty slovenské koruny. Ochrana je opět v uplatňování hygienických aspektů a zejména ve snižování nákladů a tím i ceny mléka. E to záležitost, o které se v zemědělství nechce moc slyšet, která však patří a bude patřit mezi nejúčinnější, pokud jde o uplatnění na trhu.

Za jakých okolností lze tedy u nás dosáhnout bezkonkurenční konkurenceschopnosti?
Musí ubýt outsiderů a musí být stále stupňována úroveň těch farem, které jsou v produkci mléka již v předstihu. Jde zejména o farmy s holštýnkami, které mají dojivost kolem 10.000 kg mléka a vytvářejí si předpoklady k dalšímu snižování nákladů a tím i k zefektivnění výroby. Musí jim být dána možnost ke zvyšování mléčných kvót. Zatím celostátní kvóta není naplňována, když všude nejsou naplňovány dílčí kvóty. Převod ve prospěch progresivních farem je tedy proveditelný.

V českém zemědělství nemáme příliš mnoho komodit se šancí jít v Evropě do špičky. V rostlinné výrobě jsme prakticky vyklidili pole. Podniků s vynikajícími výsledky je poskrovnu a zejména v hektarových výnosech silně zaostáváme. V živočišné výrobě rozhodně není špatná úroveň v chovu prasat a drůbeže, ale to jsou výsledky víceméně zprůmyslněné a se stále menší vazbou na půdu. Zbývá skot s jeho produkcí mléka a jatečného skotu. Jatečný skot, doufejme, že jen na určitý čas, byl ?vyřazen ze hry? nemocí BSE. Naopak v mléce můžeme mít v rukou všechny trumfy.

Ukažme na možnosti nahlédnutím do několika farem či zemědělských podniků, kde mléko vyrábějí na špičkové úrovni.
Pomineme-li chovy s několika desítkami krav nebo stáje s vybranými dojnicemi z velkých stád, potom jasné prvenství v dojivosti v rámci celé České republiky má
akciová společnost NETIS v Jablunkově ? Návsí.
V kontrole užitkovosti k 1. květnu 2003 bylo u 707 zapojených dojnic dosaženo dojivosti 10.602 kg mléka o tučnosti 3,81% a o obsahu proteinu 3,21%.
Vrátíme-li se k oficiálnímu hodnocení Svazu chovatelů holštýnského skotu ČR za kontrolní rok 2002, byla u počtu 602 uzavřených laktací vykázána dojivost 10.380 kg mléka o tučnosti 3,67% a 3,24% obsahu bílkovin.
Společnost má ve stavu kromě cca 700 dojnic kolem 650 jaloviček a jalovic od narození až po otelení. Na první laktaci je dosahováno průměrné dojivosti 9.555 kg  mléka. Kdysi bylo považováno za úspěch dosažení 15 kg mléka po otelení jalovice. Nyní otelené jalovice nasazují více jak 40 a mnohé přes 50 kg mléka. Býčci jsou do dvou měsíců po narození prodáni (vývoz).
Půdní zázemí má podnik o rozsahu 1.800 ha, z čehož je zhruba polovina orné půdy. Ta slouží k pěstování cca 100 ha pšenice, která je zdrojem krmného zrna a slámy. Na zbytku orné půdy jsou pěstovány především jetelotrávy, které spolu s větší částí travních porostů poskytují hlavní produkt rostlinné výroby ? senáže.
Letní pastvu mají k dispozici krávy, které ve vegetačním období stojí na sucho a jalovice, jednak v Návsí, jednak v provozu v Bystřici.
Středem jablunkovského katastru, nejseverovýchodnější výspy Moravy, protéká řeka Olše. Pozemky kolem ní jdou do svahu z nadmořské výšky kolem 360 m až do 550 metrů. Návazně pak lesy do 990 m ve Slezských a do 880 v Moravskoslezských Beskydech. Rozhodně tu nejsou pro rostlinnou výrobu příliš příznivé podmínky, čímž tím více vynikají dosahované výsledky v chovu dojnic.

A co naznačila prohlídka provozu začátkem června? Ač venku vedro, pavilony (adaptace z bývalých kravínů) dobře větrány, dojnice z části u žlabů při příjmu krmiva, z části přežvykující v lehacích boxech na loži z jemného písku (vyvolání chladivého pocitu), kondice odpovídající užitkovosti. Dojírna 2x14 stání. U senážních zastřešených prostorů příjezd vozů za vozem, sušina jetelotrávy kolem 33-35%.

Rozhovor byl veden s ředitele a.s. panem Mirkem Slowiaczkem a vedoucím provozu panem Andřejem Goebelem. Prozradil to, co už bylo v tomto pojednání řečeno: výsledky jsou záležitostí ideálně vyladěného managementu v řešení genofondu, ustájení, výživy, produkce krmiv a chovu vůbec a vyúsťují v solidní ekonomický efekt navzdory ?experimentu?, který vyžaduje samostatné popsání.
Stále se hovoří o tom, že v rámci státu máme nadbytek orné půdy a že je třeba tuto půdu převádět především do travních porostů. Výsledek je, že plochy pastvin a luk se celkovou výměrou již přibližují jednomu milionu hektarů. Přitom EU nám omezila požadované počty masných krav. Ovce a kozy nemohou sehrát významnější roli. Jako řešení je zemědělské veřejnosti vnucován názor na potřebu přesunu výroby mléka z rovin do horské oblasti.
Pokud jde o mléko, tedy o dojnice, jsou však již karty rozdány. Jedině správná cesta je v produkování mléka všude tam, kde to dokáží s maximální efektivitou bez ohledu na tu či onu přírodní oblast.
Teorie o nadbytku půdy vede k úžasné devastaci půdního fondu, když nesklízené nebo nedostatečně uklízené ladem ležící plochy i travní porosty představují stařinou prorostlou vrstvu plevelných i stále méně hodnotných rostlin s náletem dřevin. Obnova takových ploch nebude snadnou a levnou záležitostí. Navíc ve vyšších polohách i na svazích je pěstována silážní kukuřice, která jako proerozivní plodina způsobuje ztráty ornice.
Jedno z východisek je v realizaci jablunkovských principů. Spočívají v tom, že se silážní kukuřice nepěstují, protože jsou v oblasti svahů, ale v krmných dávkách ji používají. Kukuřičnou siláž dovážejí ze sesterského závodu z Dolní Lutyně.
Tento závod či provoz má ornou půdu vesměs na rovině v nadmořské výšce od 205 do 225 m a dobré podmínky pro kukuřici na siláž i na zrno. Do krmných dávek svých dojnic si však senážní biomasu neprodukuje, ale dováží ji z Jablunkova.

Silniční vzdálenost mezi Jablunkovem a Dolní Lutyní je 50 km a je překonávána pravidelnou kyvadlovou dopravou nákladního auta s vlekem. V jednom směru je přepravována silář, v druhém senáž. Podmínkou je špičková kvalita obojí přepravované biomasy. Převoz balastu by se vyplácet nemohl. V daném případě náklady na přesun objemných krmiv rentabilitu mléka neohrožují.
Pro uplatňování zmíněného principu jsou podmínky prakticky po celé ČR. Celým reliéfem našich končin prolínají jak roviny, tak svahy a v tak malém státě jako je ČR jde téměř vždy o nevelké vzdálenosti, ve kterých by bylo třeba přesuny realizovat.
Proč však travní senáže z hor do rovin? Není v rovinném podniku výhodnější vlastní vojtěšková senáž? Je a není, nebo být nemusí. Vojtěška obsahuje i určité antinutriční látky a v oblastech pracovně vypjatějších je ne vždy sklízena v optimální době. Travní senáž pestřejšího botanického složení je živinově komplexnější a je bohatším zdrojem žádoucích mastných kyselin a faktorů, jejichž význam nebyl ještě doceněn. Zejména první seče musí být sklizeny ještě před metáním, podle průběhu počasí pokud možno ještě v květnu nebo nejpozději do poloviny června. Utopie? Horská na mléko specializovaná farma ing. Svatopluka Kovaříka ve Vajglově v Jeseníkách končila letos i loni se senážováním travních porostů v prvních červnových dnech. I tam je dosahována desetitisícová produkce mléka u cca 500 holštýnských dojnic.

Tok hmot může být i jednosměrný. Kukuřičnou siláž z hanácké oblasti do hor např. nakupuje právě zmíněná farma ing. Kovaříka a na mléku neprodělává!

Opačnou představu má farma v Roudnici u Hradce Králového (pánové Lexa a Machník). Ta je také úzce specializována na holštýnské dojnice. Z pouhých 220 ha zde živí 840 ks skotu, z toho 420 krav a na jeden hektar produkují 14.550 kg mléka. Jsou s to převzít do pronájmu či nakoupit půdu s travními porosty v krkonošské oblasti a sami si zajišťovat sklizeň i dopravu. Místo dosud pěstované vojtěšky by rozšířili kukuřici a vytvořili by si tak podmínky k posunutí dojivosti opět přes hranici 10.000 kg na dojnici. Žel až dosud nenašli pochopení a jejich požadavky jsou odmítány.

Dosavadní zmínky o produkci mléka: Jablunkov v Podhůří, Vajglov téměř v horské oblasti, farma Roudnice v řepařské oblasti a ještě bude zmínka o farmě na Vitorázsku a Posázaví. Ve všech je realizována úzká specializace na mléko, ve všech je dojivost když ne přes 10.000 kg mléka, tak je tato hranice na dosah, na všech zmíněných farmách jsou doklady o tom, že mléko lze produkovat efektivně. Přičteme-li k nim nemálo těch, kteří je chtějí následovat a těch, kteří mají ještě lepší podmínky a předpoklady, lze tvrdit, že během několika let, rozhodně k roku 2010, by v ČER mohl být průměr dojivosti vyšší než 10.000 kg mléka a že stav bezkonkurenční konkurenceschopnosti by mohl být dosažen a přitom vyřešen i problém, co se zatím nadbytečnými travními porosty.

Mají-li ze zemědělství mít prospěch nejen sami zemědělci, ale i stát a vlastně celá naše společnost, potom nelze donekonečna zachraňovat méně schopné či neschopné nebo ty co myslí jen na využití a ještě spíše zneužití subvenčních systémů. Přitom není třeba přejít k opaku a naopak pomáhat jen úspěšným. Stačilo by, aby progresivním schopným a usilujícím nebylo bráněno v rozvoji a aby nemohli být ohrožováni existencí outsiderů.

Podívejme se nyní do dalších zajímavých podniků.
Začněme na Vysočině. Oba podniky jsou v okrese Žďár nad Sázavou, vznikly z klasického družstva a mají dnes k úzké specializaci velmi blízko. Z růstu dojivosti za poslední léta lze odvodit, že /pochod? k úrovni nemusí být otázkou mnoha desítek let.

  ZERAS a.s.Radostín nad Oslavou AGRAS a.s.Bohdalov Výmra zemdlské půdy 2.026 ha 1.400 ha z toho půdy orné 1.579 ha 1.000 ha Celkový stav skotu 2.300 ks 1.250 ks z toho dojnic 920 ks 550 ks Dojivost v roce 1998 6.257 kg 6.595 kg 1999 6.883 kg 6.961 kg 2000 7.389 kg 7.764 kg 2001 8.911 kg 8.366 kg 2002 9.655 kg 9.155 kg 2003 (oček.) 9.900 kg 9.717 kg Hospodaří se v nadm.v. 520-650 550-700

Hospodaří se v nadm.v. 520-650 550-700

Existuje letitá vzájemná soutěživost. V předstihu byl Bohdalov, když již v roce 1982 přešel na vyhlazovací křížení s černostrakatým skotem. Záhy však byl přinucen plemenářským podnikem nastolit zpětné křížení červenostrakatými býky v rámci nadiktované rajonizace. Následná holštynizace v obou případech přinesla dá se říct rekordní zvýšení užitkovosti.

Dostaví se stagnace nebo bude růst pokračovat? To bude závislé od toho, kdo dříve přejde k větší až úzké specializaci, kdo dokáže rostlinnou výrobu ještě více a lépe orientovat tak, aby dokázala produkovat co nejkvalitnější a nejlevnější jak objemná tak jadrná krmiva. Radostín jde do předstihu budováním další stáje k rozšíření stavu dojnic. Bohdalov zabodoval tím, že již 28. května ukončil senážování. Oba podniky však svými výsledky naznačují těm, kteří chtějí stavět ekonomiku na mléku, jak si počínat.

Podívejme se nyní na farmu v oblasti Vitorázska, tedy v oblasti horního toku Lužnice, na
farmu rodiny Círalů,
tvořenou otcem a matkou a dvěma syny a jejich rodinami, na farmu zcela specifickou a po všech stránkách s netradičním provozem.
Farma totiž nemá žádné stáje. Kolem stovky hospodářských zvířat, dojnic, jaloviček a jalovic, má k svému životu rovinný dvěstěhektarový prostor v podobě luk, na kterých celoročně žije, ve dne v noci, v létě v zimě, prostě den co den a bez stájí, a na kterých se v podstatě i živí. Produkty louky jsou jedinými objemnými krmivy a mají podobu pastvy, senáže, sena a stařiny k dosycení. Žádná kukuřičná siláž či jiné objemné krmivo neexistuje. Na jadrné krmivo mají nárok jen ty krávy, které mají povinnost chodit do jediné stavby na farmě ? do dojírny, tedy krávy v laktaci. Dojírna je i jediným místem úzkého kontaktu s farmářskou rodinou. V přilehlé ?čekárně? je několik stání sloužících k zadržení krav kvůli inseminaci či veterinárním zákrokům. K telení dochází v přírodě tvořené lučinami a lesními remízky.
Nepředstavuje systém trápení zvířat? Dojivost v jižních Čechách je jedna z nejvyšších a nejvyšší podíl starších krav z většiny existujících farem je dokladem spokojenosti stáda.
Hlavním úkolem pana Círala staršího je zvyšovat genofond potomstva a tím nutit zvířata k neustále vyššímu příjmu travní biomasy, když jádra je podáváno paušálně 8 kg. Hlavním úkolem synů je zajistit co nejkvalitnější senáž do plastových balíků v patřičném množství. Úkolem všech je zdárně komunikovat se stádem, respektovat jeho požadavky. Jak říká J. Círal starší: ?Krávy jsou pro nás profesorským sborem, my jeho pomocníky?. A touha paní Círalové? Dočkat se zlevnění a dostupnosti dojicích robotů a tím dovršit svobodné rozhodování a žití krav.

Více jak deset let existence farmy je dokladem úžasné adaptability holštýnského plemene, dosud nedostatečného probádání bachorových procesů a návazného metabolického dění. Každopádně je tu námět k využívání travních porostů a zdůraznění důležitosti a významu specializace, která vede jako v daném případě k poznání o dosavadním nepoznání leckterých životních pochodů u přežvýkavců.
Je pochopitelné, že oproti daným a uznávaným a prověřeným odborným znalostem o chovu dojnic je téměř nepochopitelný ?Círalovský systém? přece jen na řadě míst, když ne přebírán, tak napodobován.
V ?čisté? formě není uplatňován proto, že jeho realizátoři mají vesměs k dispozici alespoň nějaké stájové prostory.

Systém CÍRAL byl například inspirací pro pana F. Mikláška z Krhanic na Benešovsku, který jej převedl v zajímavou alternativu, zaměřenou na důkladné využívání travních porostů. Na farmě o dvou střediscích nemá dostatečné ustajovací prostory ani pro dojnice, ani pro mladý skot. Dojnice v době laktace mají k dispozici jak stáj, tak přilehlou pastvinu. Ve stáji nebo lépe řečeno ve stodole s hlubokou podestýlkou mají dojnice stálou nabídku směsné krmné dávky, venku pastvinu k volnému přístupu jak v létě tak v zimě. Pasáž stání nasucho prožívají krávy na samostatné pastevní ploše, na které mají k dosycení či v zimě jako jediné krmení balíkovanou travní senáž. Dojivost se pohybuje mezi 8-9 tisíci kg mléka. Evidentní je vzestup dlouhověkosti.

Na druhém středisku je k dispozici bývalý čtyřřadý kravín, nyní sloužící k dennímu či nočnímu ustájení jalovic a volků na hluboké podestýlce. I zde mají zvířata k dispozici směsnou krmnou dávku s převahou travní senáže. Polovina zvířat má zhruba denní, druhá noční pobyt na pastevní ploše, kde se v zimě dosycují travní senáží. Pastevní porost během vegetace nemá čas stárnout, je spíše vykusován jak spasen, každopádně spotřebován ve stádiu kdy je živinově zvlášť bohatý. Živinově dobrá je i senáž, když je sklízena a balíkována nejpozději na začátku metání. Letos (rok 2003) bylo už během první dekády června spaseno a hlavně sklizeno téměř tisíc hektarů travních porostů, což vedlo k výraznému zkrášlení rekreační končiny Dolního Posázaví. Takový stav pokud jde o travní porosty nebyl zaznamenán nejen na Benešovsku, ale zřejmě asi nikde v celých Čechách.

A kde vzít volky a vytvořit z nich pastevní zvířata? Telata ? býčci od holštýnských matek nejdou předčasně do jatek, kastrací se stanou volky a na porážku jdou až v živé hmotnosti 500-600 kg. Vysoká růstová schopnost holštýnského skotu umožňuje z krmné dávky o převaze travní biomasy produkovat lahůdkové červené a šťavnaté hovězí maso s vysokým obsahem esenciálních mastných kyselin.
Prostě krajinotvorba a ekologické hospodaření ve velkovýrobním provedení a bez humbuku!

A můžeme jít do závěru. Holštynizací skotu bylo jak kouzelným proutkem proměněno až kritické zaostání chovu skotu ze socialistické éry v progres, který po časové stránce má sotva někde obdobu.
Úspěch však přestává být úspěchem, není-li na něj navázáno, nepředstavuje-li trvalý proces.

Svaz chovatelů holštýnského skotu za rok 2002 vykázal v kontrole užitkovosti u 1737 chovů průměrnou dojivost 7.118 kg mléka, z toho desetina chovů dosáhla dojivosti nad 8.000 kg. A právě v této kategorii většina farem e svých výhledech kalkuluje s perspektivní dojivostí vyšší 10.000 kg a na farmách uvedených v tomto článku nepokládají za nemožné se ne v nedohlednu dostat k patnáctitisícovému průměru.

V žádném případě nejde o honbu za rekordy, ale ví se, že zmíněná vysoká úroveň je dosažitelná jen za cenu nastolení progresivních systémů do celého složitého procesu, který je chovem výkonných dojnic představován, vyžadujícího dosažení vysoké profesionality a vysoké úrovně managementu.

Jádro konkurenceschopnosti tkví i v předstihu ve vědomostech a poznatcích investovaných do řešení zvlášť náročných odvětví a takovým odvětvím výroba mléka je. Může ji realizovat téměř každý, ale jen v elitním provedení je záruka konkurenceschopnosti.

A o to by mělo jít u nás v České republice. Máme to, co Evropa v takovém měřítku nemá: velkovýrobní podmínky, máme aktéry progrese, známe systémy i volbu formy, která spočívá ve specializaci. Ne však ve všech disciplinách zemědělské výroby, ale rozhodně a právě v chovu dojnic, tedy v produkci mléka.

A navíc. S holštýnkami byl nastolen i ekologický stav. Kráva už není zotročena, není galejnickým tvorem připoutaným řetězem ke žlabu, není vystavena hladu či podvýživě a co je zvlášť důležité ? nezotročuje ani člověka, svého majitele či ošetřovatele. Tento stav přímo nutí k otázce? existují u nás vůbec doopravdy ekologicky myslící lidé? Všiml si vůbec někdo z tzv. ekologů této změny a ocenil ji? A ze situace lze snadno odvodit názor: nejsou ti co se vydávají za ekology jen křiklouny či exhibicionisty?
Exhibicionismus má však i jinou podobu. V rámci kampaně spojené se vstupem do EU lze vykládat leccos co nemá racionální jádro. Čteme či slyšíme například: ?Je nutno nastoupit cestu restrukturalizace a diverzigfikace ve smyslu multifunkčnosti zemědělství. Je to rádoby učené a v podstatě hloupé. Dá se to říci jednodušeji: ?Pěstujme a chovejme všechno možné, ono z toho po ekonomické stránce přece jen něco vyjde a zejména pomněme, že hlavní je krajinotvorba!? Stavět existenci zemědělství na krajinotvorbě může mít pro českého zemědělce jediný následek a to stát se podruhem na cizím panství! Ale vraťme se k našemu tématu ? k mléku.

Byly zmíněny výsledky řady českých farem, zejména specializovaných či ke specializaci spějících a dosahujících vynikajících výsledků. Ty se nedostavily náhodně. Jen sami hlavní aktéři by mohli říci, jak náročná je cesta k získání všech potřebných poznatků a zkušeností nutných k zvládnutí tak náročného odvětví, jakým výroba mléka je. Už dávno neplatí ono ?neučíš se, půjdeš ke kravám?. Naopak vše kolem krav už souvisí s řadou vědeckých disciplin, jejichž jádro je třeba nejen vstřebávat, ale umět i aplikovat, ať již v genetice, ve výživě či jiných jednotlivostech. Na velkých farmách navíc musí být i typ manažera, který dokáže vést farmu či podnik k všestranně pevnému a silnému postavení i po obchodní stránce a dát mu jistotu a perspektivu.

Lze očekávat, že i tradicionalisté, kteří zůstali věrní červenostrakatému skotu a z holštýnizace převzali jen nové formy ustájení a výživy si uvědomí, že volí-li specializaci, musí volit i na produkci mléka specializované plemeno. Červené straky nemají šanci jako kombinované plemeno v dojivosti a efektivitě výroby překonat holštýnky. Mohou jen svojí existencí snížit naději České republiky, že zvládne ekonomiku výroby mléka na tak vysoké úrovni, která umožní v mléce a mléčných produktech nejen opanovat domácí trh, ale proniknout i na trhy cizí.

Je jedna zákonitost. Ta říká, že nelze postupovat vpřed pohybem vzad! Progres představuje pohyb vpřed, tradicionalismus pohyb vzad. Vzájemný střed a neústupnost plodí stagnaci. U jednotlivců každý může jít svou cestou. Společnost, stát, musí jít jedním či druhým směrem, jednu stranu potěšit, druhou zklamat. Správná volba musí vést ku prospěchu všech. Nesprávné rozhodnutí či váhání poškodí všechny.
Šanci, kterou máme v produkci mléka obrazně řečeno dnes, nebude-li využita, zítra či pozítří už nebude existovat!

Vlastimil Kozel