Homepage poradenstvi clanky chovatelstvi-prasat 232-welfare-selat-moznosti-jeho-ovlivnovani

15.11.2004

WELFARE SELAT? MOŽNOSTI JEHO OVLIVŇOVÁNÍ


Welfare je v poslední době hojně používaný výraz, který obvykle chápeme jako vytváření životní pohody pro zvířata. Pro narozená selata je touto pohodou dostatek mateřského mléka a tepla. V zajišťování mléčnosti prasnic jsou možnosti chovatele do značné míry omezené, pro tepelný komfort selat však může udělat mnoho.

Je třeba zdůraznit, že vytvářením dobrých tepelných podmínek prospívá chovatel nejen selatům, ale také sobě. V podmínkách tepelné pohody dochází totiž k maximálnímu zhodnocení energie v organismu mláděte. Přijaté živiny jsou optimálně konvertovány do přírůstku a nejsou ?utraceny? v termoregulačních procesech.
 Naše měření tepelných podmínek v porodnách selat prováděná elektrickým dynamickým katatermometrem ukázala, že právě v této oblasti není ani zdaleka vše v pořádku. Překvapivé bylo zjištění, že nejen nedostatečný, ale i nadbytečný ?ohřev? selat je běžnou praxí. K němu obvykle dochází pod nesprávně instalovanými elektrickými infrazářiči (EIZ). Ke správné instalaci EIZ, tzn. jejich zavěšení nad místem odpočinku selat,  nestačí jen kontrolovat teplotu vzduchu pod nimi. Kromě ní se na zahřívání selat podílí hlavně sálavé (radiační) teplo, které rtuťový teploměr zcela neregistruje. Kůží selat je tato tepelná radiace plně absorbována (kůže se chová jako černé těleso) a často je její příčinou přehřívání. Přílišnou tepelnou zátěž dokládá i chování selat, která se vyhýbají místům, kam přímá tepelná radiace dopadá (obr.1) .
Je třeba upozornit na to, že teplota vzduchu v těchto místech nemusí přesahovat hranici termoneutrality, tj. 32 °C. Selata se obvykle hromadí kolem EIZ a protože zóna tepelné pohody je úzká (dále od infrazářiče je již chladno), tato situace je zdrojem neustálého neklidu ve vrhu. Silnější jedinci zaujmou nejvýhodnější pozici, zatímco slabší selata jsou odstrkována na okraj zóny tepelné pohody. To mimo jiné přispívá k postupnému zvyšování váhových rozdílů mezi selaty uvnitř vrhu. Řešení popsané situace je zdánlivě jednoduché. Buď je třeba snížit příkon EIZ, nebo lampu zavěsit výš nad podlahu.
Zdánlivě jednoduché je to proto, že se vlastně musíme řídit spíše chováním selat, než naměřenou teplotou vzduchu. Pro přesné nastavení EIZ je nezbytné použít katatermometr, který do měření zahrnuje jak zmíněnou tepelnou radiaci, tak konvekci, tedy ochlazování způsobené prouděním vzduchu.

Velmi častým jevem v porodnách je podchlazování selat. Příčinou nemusí být jen slabý tepelný zdroj, ale právě zmíněné vysoké konvekční tepelné ztráty. Na obr. 2 je vidět jak kolísá tzv. ochlazovací účinek prostředí porodny způsobený vlivem konvekce, naměřený na různých místech podélné osy stáje. Například v blízkosti vchodu nebo východu ze stáje ochlazování prudce stoupá. Stejně je tomu u větracích šachet, u severní stěny apod.

Z grafu v obr. 2 je dále patrno, že k vyššímu ochlazování dochází ve 13 cm nad zemí oproti měření v 90 cm.

Znamená to, že selata jsou více vystavena těmto vlivům než např. prasnice, přestože jejich požadavky jsou zcela opačné. Je třeba připomenout, že na stejných místech měřená teplota vzduchu žádné podstatnější změny nevykazovala, takže zdánlivě bylo vše v pořádku. Vzhledem k tomu, že makroklimatické  podmínky stáje často takto kolísají, je nutné aby místo kde selata odpočívají bylo před těmito změnami chráněno ať již doupaty či vytvořením účinného závětří.

V bezstelivových provozech je vedle zvýšené konvekce velmi častým zdrojem tepelných ztrát selat kondukce, čili tepelné ztráty do podlahy. Vyhřívané podlážky, ať již jsou jakékoliv konstrukce, těmto ztrátám zabraňují. Jsou-li však jediným zdrojem tepla, musí pro vytvoření skutečného tepelného komfortu splňovat některé nezbytné  podmínky. Především jejich povrchová teplota by měla být regulovatelná a v prvých dnech života selat by měla dosahovat 36 až 38°C.

Podle našich měření právě dodržením této teploty klesá vlastní tepelná produkce selat na minimum tzn., že konverze živin dosahuje maximálních hodnot (obr. 3). Zjistili jsme také, že na takto zahřívaných podlážkách selata déle spí. Spánek při dodržení optimálních nutričních i tepelných podmínek může překvapivě dosahovat až 90 % denní i noční doby (obr. 4). Lze říci, že celková délka  spánku  a  zejména jeho aktivní REM fáze, je dokladem skutečné pohody selat.

Potřeba dodatečného tepla s věkem selat rychle klesá. Po druhém a hlavně třetím týdnu lze často vidět selata odpočívající i mimo vyhřívaná místa. Souvisí to jak s celkovým vývojem jejich termoregulace, tak se stoupajícím příjmem potravy.

Konzum krmiva a zejména jeho digesce je vždy doprovázen uvolňováním tepla. Říkáme tomu specifický dynamický účinek potravy. Jde o obligátní část přijaté energie, která se v organismu uvolňuje v metabolických procesech jako teplo (obr. 5).  Tato energie může být využita k termoregulaci tzn. při vysokém příjmu krmiva se sele stává značně nezávislé na vnějším tepelném zdroji. Jiná situace nastává  v době odstavu, kdy příjem potravy náhle klesá. Selatům chybí zmíněný zdroj tepelné energie a stávají se ?zimomřivá?. S touto situací je třeba počítat a odstavená, v podstatě stresovaná selata, nezatěžovat dalším tj. chladovým stresem.

 O významu včasného příjmu pevného krmiva u sajících selat bylo již hodně napsáno. V této souvislosti je třeba poukázat i na jeho vztah k vývoji trávících enzymů selete. Klíčovými enzymy, které spolurozhodují o zdárném odstavu, je pankreatická a - amyláza a střevní maltáza, oba nezbytné k trávení škrobu. Z obr. 6 je vidět, jak se úroveň těchto enzymů postupně zvyšuje po narození. Koncem 4. týdne, tedy v době odstavu, by koncentrace měla být již dostatečná, aby zabezpečila přechod selat na výhradně pevné krmivo. Postnatální vzestup zmíněných enzymů je však podmíněn tzv. substrátovou stimulací tzn. zvyšováním příjmu pevného krmiva v době kojení. Jen tak je zaručeno, že vysoký příjem škrobu po odstavu bude enzymaticky zpracován a nepovede k průjmům. Z tohoto pohledu lze uvítat vývoj a výrobu takových směsí, které chutností tj. obsahem  atraktivních komponentů  jejich včasný příjem stimulují. 

Václav Kotrbáček, Ústav fyziologie, Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně
Filip Offenbartl, Genoservis, a.s. Olomouc