02.03.2004

FYZIOLOGICKÉ REGULACE REPRODUKČNÍCH FUNKCÍ PRASNIC - MOŽNOSTI JEJICH OVLIVŇOVÁNÍ II.

     Narozené sele musí šetřit energií, protože nemá mnoho energetických zásob. Konkrétně vyjádřeno, má v glykogenu a tuku uloženo cca. 500 ? 700 kJ. Denní výdej energie se přitom pohybuje v uvedeném rozmezí a to v závislosti na tepelných podmínkách porodny. Lze říci, že v chladu a při nedostatečné výživě ?spálí? svoje energetické rezervy za jediný den. V případě, že déle hladoví, musí odbourávat proteiny, tedy svalovou hmotu. Účinnost takovéto výroby tepla je však velmi nevýhodná. Nepřináší významnější energetický zisk. Např. 150 g odbourané tělesné hmotnosti nepokryje ani jeho celodenní výdej energie. Navíc katabolismus svalů oslabuje jeho pohybové schopnosti a tím aktivitu při získávání  jediného energetického zdroje ? mateřského mléka. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že ve výhodnější situaci  jsou selata s vyššími energetickými rezervami při narození, tj. s vyšší porodní hmotností. V případě hladovění vydrží se svými zásobami déle a oddálí tak moment málo

efektivního a rychlého odbourávání svaloviny. Vzhledem k tomu, že existuje značný selekční tlak na četnost vrhů, je snaha zvyšovat současně i porodní hmotnost selat  s tímto požadavkem  ve značném rozporu. O to naléhavější je potřeba zajistit uspokojivou produkci mléka jako jediného zdroje energie a v neposlední řadě i zdroje obranných látek pro selata. K tomuto cíli směřuje  řada praktických opatření týkajících se např. výživy prasnic před porodem i v době laktace, zajišťování vhodného tepelného prostředí a nakonec i medikamentózní ošetřování matek s porodními problémy. Přesto je nízká nebo pozdě nastupující  mléčná produkce tíživým problémem odchovu selat.

     Regulace tvorby a výdeje mléka, tak jako všechny významné funkce související s reprodukcí, podléhá složité neurohumorální regulaci. Vše začíná již v době březosti, kdy se prasnice na toto energeticky náročné období připravuje. Je zřejmé, že tato příprava bude probíhat kvantitativně jinak u prasnic v jejíž děloze se vyvíjí 6 embryí než u té, která jich implantovala dvojnásobek. Má-li matka odchovat početnější vrh, musí připravovat větší počet funkčních mléčných žláz. Jak je zařízeno, aby se tento elementární požadavek splnil? Obvykle se má za to, že se rozvíjí všechny tzv. funkční mléčné žlázy a po porodu pak ty, které jsou stimulovány sáním. Zde je však třeba uvést, že růst a vývoj mléčné žlázy jako celku, je pod vlivem placentárních estrogenů. Čím více embryí  se vyvíjí, tím je větší množství placentární hmoty produkující tyto hormony. To již svědčí o vnitřní integraci funkcí, kdy vyvíjející se plody samy k budoucímu zajištění své výživy přispívají. Není od věci připomenout, že výživa prasnice v době kdy se rozhoduje o velikosti placenty, od 30. do 60. dne gestace, by neměla být suboptimální zejména u prasnic podvyživených. Estrogeny nejsou jedinými hormony angažovanými v přípravě na laktaci. Svoji nezastupitelnou roli má růstový hormon, dále adrenokortikotropní hormon, inzulín a především prolaktin. Jeho masivní sekrece se objevuje před porodem a je právě estrogeny podporována. O účincích prolaktinu v souvislosti s kojením bude ještě zmínka. S blížícím se porodem dochází k ?hormonálnímu přeladění organismu?. Dosud vysoká hladina progesteronu ? strážce gravidity, prudce klesá s tím, jak mizí jeho hlavní producenti ? žlutá tělíska. Jestliže progesteron dosud dělohu ?uklidňoval?, estrogeny, které nyní kulminují (viz. graf 1), je ?dráždí?. Lépe řečeno činí hladké svaly dělohy a myoepiteliální buňky mléčné žlázy citlivé na působení  oxytocinu ? hormonu neurohypofýzy. Primárním  stimulem pro uvolnění oxytocinu z neurohypofýzy je podráždění děložního krčku (viz. obr. 1). Selata, která vstupují do děložního krčku, přispívají k produkci tohoto hormonu a tím si sama pomáhají na svět. Současná stimulace hladké svaloviny alveolů mléčné žlázy jim navíc zajišťuje spouštění mléka. Není zcela známo, jak dokáží nalézt struky. Jejich snaha v tomto směru je však usilovná a většinou vede k úspěchu. Sáním kolostra sele prokazuje dobrou službu nejen sobě (dostává se mu nejkvalitnějšího mleziva), ale i prasnici. Dráždění struku se přenáší nervovou cestou do neurohypofýzy a zajistí další produkci oxytocinu. Výsledkem je intenzivnější stimulace děložních svalů nutných k porodu a také myoepiteliálních buněk alveolů mléčné žlázy potřebných ke spouštění mléka. Chovatel se k tomuto procesu může také připojit a to jemnou masáží mléčné žlázy prasnice. V této souvislosti je však třeba upozornit na nutnost předcházet všem rušivým či dokonce bolestivým stimulům. Stresové situace a často jen jejich hrozba působí protichůdně. Adrenalin, který se při nich vyloučí, působí jako antagonista oxytocinu. Vyvolává vazokonstrikci zabraňující průchodu oxytocinu k cílovým orgánům, v našem případě k hladké svalovině dělohy a mléčné žlázy. Přikládání selat k prasnici během porodu nemá tedy význam jen pro ně samotné. Sehrává pozitivní vliv jak ve stimulaci porodu tak  v zahájení laktace. Po skončení porodu a přerušení prvého kojení dochází k dalšímu spuštění mléka pouze cyklicky (viz. graf 2). Znamená to, že teprve poté co se většina selat zúčastní kojení, respektive vstupní masáže, může dojít k ejekci mléka.
     Cyklické kojení  je rituál, který má svůj nesporný přínos, i když jak dále uvidíme, často je prostředkem nekompromisní  selekce selat. Ke spuštění mléka dochází po 2 až 3 minutové masáži vemene selaty. To umožňuje, aby se všechna selata u prasnice shromáždila. Teprve když většina z nich se do masírování zapojí, dosáhnou nervové vzruchy hranici potřebnou k uvolnění oxytocinu (viz. obr. 1).
      Oxytocin přispívá i k tomu, že prasnice se začne chovat jako matka. Společně s prolaktinem zcitlivuje úseky CNS, odkud se mateřské chování řídí. Toto chování představuje celý komplex geneticky fixovaných vzorců. Vybavují se však jen tehdy, má-li jedinec k tomu vhodné podmínky. U prasnic může být příkladem stavění hnízda před porodem. Prasnice vypuštěné do přírody tento genetický program neomylně plnily. Stavěly dokonce několik falešných hnízd (snad pro zmatení nepřítele) a jedno pravé, do kterého pak rodily. V podmínkách moderních technologií je tato činnost nežádoucí a ani nejsou pro ni podmínky. Byla proto z programu vypuštěna. Bohužel zmizela i činnost navazující ? přestýlání a úprava hnízda. Prasnice, která do hnízda ulehá, ho před tím vždy upravuje. Vyžene přitom selata a teprve potom si lehá. Právě tento ?program? nyní chybí. Prasnice ulehá spontánně, často bez ohledu na selata. Jistá studie zjistila, že téměř polovina prasnic dokonce ani nereaguje na zoufalý křik vlastního zalehnutého selete. Důvod tak časté incidence ?macešského? chování autoři spatřují v jednostranné selekci prasnic na produkční ukazatele (počty selat, mléčnost, říjivost, atd.). Mateřské chování prioritu nemělo, zřejmě v přesvědčení, že o vše potřebné se postará člověk. Podle našich zjištění selhání mateřského chování prasnic kolem porodu je výsledkem i tzv. poporodní letargie. Z grafu 3, který byl sestrojen na základě dlouhodobých měření posluchačů VFU v Brně, vyplývá, že tělesná teplota prasnice se během porodu rychle zvyšuje a v časném poporodním období se pohybuje těsně pod hranicí horečky. V této situaci stačí málo (např. vysoká teplota ve stáji, špatně instalovaný infrazářič a samozřejmě  poporodní komplikace), aby horečný stav nastal. Při něm pak nelze očekávat, že prasnice se bude o selata zajímat. Zkušený chovatel ví, že tělesnou teplotu je třeba v tomto kritickém období sledovat a včas udělat opatření k nápravě.
     Očekávání ejekce mléka je pro selata velmi vzrušující záležitost. Toto vzrušení jakoby přenášelo na prasnici, která hlasově komunikuje s vrhem. Frekvencí ?chrochtání? dává najevo, kdy mléko začne spouštět. Dochází k tomu poté, co tato frekvence dosáhne vrcholu. Opět je třeba zdůraznit, že se nejedná o vědomou činnost, ale o fyziologickou odpověď prasnice na zvyšující se hladinu oxytocinu v krvi. Ten má vedle periferního účinku na mléčnou žlázu i účinek centrální, kdy zřejmě působí na centra libosti. Z grafu 2 dále vyplývá, že spouštění mléka je velmi krátké. Přibližně za 20 vteřin musí sele vysát svoji porci. Nestihne-li to, musí čekat na další rituál cca 1 hodinu. To je pro slabá nebo nadpočetná selata fatální a jejich zaostávání ve vývoji se každým vynechaným sáním prohlubuje. Pokud je chovatel včas nepřemístí k jiné prasnici, selata očividně živoří a nakonec uhynou. Graf 2 také demostruje, že krátkou epizodou sací rituál ještě zdaleka nekončí. Následuje 2 až 3 minuty trvající závěrečná masáž.. Vypadá to, jako by se selata dožadovala dalšího mléka. Tento jev není v přírodě výjimečný. Snad každý viděl otevírající se zobáčky ptačích mláďat i poté, co dostala svůj příděl potravy. Také telata po napití ?ducáním? do vemene či sáním různých předmětů v okolí jakoby se dožadovala dalšího přídělu. V čem je biologický smysl takovéhoto chování? Je zřejmé, že u mláďat po nakrmení se pocit sytosti dostavuje s určitým zpožděním. Souvisí to se způsobem regulace příjmu potravy, kdy hlavním regulátorem je spíše náplň trávicího traktu než následný obsah živin ve vnitřním prostředí organismu. To je výhodné pro schopnost maximalizovat příjem krmiva a dát ho do souladu s vysokou růstovou schopností mláděte. Např. u selat se živá hmotnost zdvojnásobí za několik dnů po narození, což se již nikdy neopakuje. Plně využít toto období má pro mladý organismus strategický význam. Rychle se upravuje nepříznivý poměr mezi tělesnou hmotností a povrchem těla. Větší sele má relativně menší povrch těla a tím i nižší tepelné ztráty. Více energie je tak využito k růstu a k tvorbě energetických zásob. Roste rychleji svalová hmota, umožňující razantnější prosazení se v rámci vrhu nejen u prasnice, ale také při obsazování optimálního mikroklimatu atd. Druhá masáž, kterou selata provádějí, s jejich rychlým vývojem rovněž souvisí. Má totiž přímé účinky na růst alveolů vemene. Prokrvuje tkáň mléčných žláz a hlavně zajišťuje produkci prolaktinu, který je pro jejich rozvoj nepostradatelný (viz. obr. 2). Čím důkladněji sele provede masáž, tím více se žláza rozvíjí a tím větší porci mléka obdrží příště. Tímto mechanismem je tak zajištěno,  že dotace živin stoupá úměrně k potřebě rostoucího organismu. Není proto divu, že selata si pamatují, kde vynaložila svoje úsilí, a který struk musí dobře hlídat. Kromě toho se touto masáží starají také o to, aby matka plnila výhradně své ?mateřské povinnosti?. Prasnice pravidelně zaplavovaná prolaktinem je totiž dočasně vyřazena z reprodukce. Prolaktin jako antagonista gonádotropních hormonů blokuje rozvoj  ovárií a  zabraňuje nástupu říje. Tato blokáda se uvolňuje až po odstavu selat, kdy hladina prolaktinu rychle klesá.
     Z uvedeného výčtu souvislostí vyplývá, že prasnice a vrh tvoří biologickou jednotku, kde vzájemné vnitřní vazby se rozvíjejí již během intrauterinního života a po porodu se dále rozšiřují. Jak bylo v úvodu poznamenáno, do některých nelze zasahovat přímo. Porozumět jim, však znamená vždy cílevědomější vytváření podmínek pro jejich realizaci. Oblast, kterou má chovatel pod svou kontrolou plně, je utváření vhodného tepelného prostředí a také to čemu se dnes módně říká ?welfare?. Ale o tom zase v některém dalším sdělení.

Autor: V. Kotrbáček, Ústav fyziologie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně