14.06.2004

PŘITÁPĚNÍ SELATŮM A JEHO REGULACE

Kontrolované topení selatům snižuje spotřebu elektrické energie a tím šetří peníze chovateli. Dále také pozorováním chování selat v porodním kotci bylo zjištěno, že efektivní kontrola vytápění také snižuje ztráty selat. I když na jednu stranu je vytápění v určitém místě porodního kotce významné jako prevence podchlazení selat, na druhou stranu příliš vysoká teplota v této části porodního kotce může být nepřímo odpovědná za vyšší ztráty způsobené zalehnutím selat prasnicí.

Některé celkové statistiky sestavené během několika let potvrzují, že dvě třetiny celkových předodstavových ztrát selat se stanou během prvních třech dnů života narozených selat, z toho 25% se stane první den. Selata jsou mnohem více ohrožena na životě jestliže jejich porodní váha je pod jeden kilogram. Menší porodní váha způsobuje pozdější příjem kolostra spolu s nadprůměrným poklesem tělesné teploty.
Pozorování v různých zemích potvrdila spojitost s dobou od narození do prvního příjmu mleziva. Ideální je, když tento interval nepřekročí 15 ? 20 minut, jelikož je zde pak následná spojitost s hmotností selete při odstavu. Interval trvající 40 ? 60 minut způsobuje mírné zpomalení růstu, ale bez zvýšených úhynů. Jakmile ale tento interval dosáhne 1 ? 2 hodin do prvního příjmu kolostra, je až překvapující počet úhynů, protože čerstvě narozená selata pravděpodobně zamířila opačným směrem ? k zádi prasnice místo do předu k jejím strukům.
Delší časový interval prvního příjmu mleziva mají většinou menší selata a ty také mají většinou nižší tělesnou teplotu brzy po narození. Podchlazení pod normální tělesnou teplotu 39oC způsobuje v klasických porodních kotcích těžce zvrátitelný proces, takže šance na přežití rapidně klesají.

Přídatné vytápění v určitém místě porodních kotců lze doporučit jako lék na tento problém. Nově narozená selata o jakékoliv hmotnosti mají mnohem menší ztrátu tělesného tepla, když se narodí do teplých podmínek prostředí. Pokus provedený v Kanadě a publikovaný v roce 2002 dokumentoval snížení ztrát selat o 20% přidáním druhé lampy nad záď prasnice v průběhu porodu, a tím zvýšení teploty na 31oC v zóně selat. To potvrzuje představu, že vitalita selat je ovlivněna mnohem více teplotou okolního vzduchu než teplo poskytnuté selatům ve vyhřívaném doupěti. I když 16 ?18oC je optimálním teplotním rozpětím pro prasnice, selata preferují spíše teplotu 25 ? 30oC. Teplo z lampy nebo vytápěné podlážky nemůže nahradit tyto diference.

Teplotní požadavky selat se v průběhu jejich života samozřejmě mění. Evropské výsledky popisují pozorování zvyklostí selat při odpočinku v kotcích, kde byla po celou dobu udržovaná stejná teplota. Po narození leží selata rozložená po celé ploše zóny tepelného zdroje, neboť tato teplota jim vyhovuje. Ale již na konci druhého dne se selata začínají posouvat spíše stranou, což značí, že teplota je pro ně již příliš vysoká. Tím, že si selata lehají stále více stranou od tepelného zdroje, se posouvají stále více k prasnici a zvyšuje se nebezpečí zalehnutí.

Závěr z tohoto pozorování je, že teplota selatům musí klesat postupně s jejich věkem. Takováto kontrola poklesu teploty byla v minulosti poměrně obtížná. Nyní se objevil druh topení založený na vytápění teplou vodou v potrubí, jež je instalováno po celé stáji a její potřeba je regulována v jednotlivých kotcích podle stáří selat. Tento systém funguje evidentně lépe pro každý vrh selat. Teoreticky by mohl být podzemní elektrický zdroj vytápění efektivnější, ale je zde problém s jeho regulací. Tento systém totiž vyžaduje mnohem přesnější systém regulace. Přesnost regulace teploty lože pro selata je totiž základní částí celého systému.
Závěsné lampy jsou snadné na instalaci, regulaci a jsou lehce přenosné. Nejjednodušší je na nich snadnost snížení teploty u selat pouhým zkrácením závěsného řetízku a zvednutím lampy výše na podlahu. Je zde ale otázka kolik chovatelů pravidelně kontroluje teplotu a upravuje výšku lamp. Řešením by mohl být buď dvoustupňový reostat na každou lampu, nebo připojení 2-3 lamp na jeden regulátor.
Podle spousty chovatelů je hlavní výhodou lamp jejich snadná kontrola. Jednoduše spočítáním červených svítících lamp. Výhody lamp jsou hodnoceny zvláště v noci, v kritický čas na vznik problémů, když podlahové vytápění nefunguje.
Závěsné lampy mají ale také své kritiky. Spousta požárů na porodnách vznikla právě kvůli tomu, že se vzňala podestýlka od lampy nebo při elektrickém zkratu z vadné elektrické instalace.

Dalším tématem do diskuse je umístění závěsných lamp v kotcích. Umístění v čelním rohu je nejpřístupnější místo z hlediska kontroly a také nevyžaduje nutnost vstupovat do kotce a tím se snižuje riziko přenosu nemocí mezi jednotlivými porodními kotci. Největší nevýhodou tohoto umístění je, že selata nejsou ihned viditelná když leží v hnízdě a prostor v rohu kotce je také velmi obtížně čistitelný.
Umístění na boční straně kotce má tu výhodu, že prasnice může sledovat selata po celou dobu. A co víc, jakmile jsou selata starší, můžeme použít jednu lampu pro dva kotce. Hlavní nevýhodou bočního umístění lampy je, že selata nejsou dosažitelná z obslužné chodby, i když jsou snadno pozorovatelná. Navíc lampy bývají instalovány do různých typů budníků. K tomu se navíc přidává snadnost obsluhy u rohových budníků, než u budníků na boční straně kotce.
V Dánsku probíhá stálá diskuse o podlahovém vytápění a přidávají se stále nové a nové poznatky v této oblasti. Základem jsou výsledky předběžných pokusů, jež zdůrazňují nezbytnost vybalancování teploty. Teplota podlahy nesmí být vyšší než teplota těla selete, jinak se nebude cítit pohodlně a v takto vyhřívaném loži nebude odpočívat.

Podrobný pokus byl uskutečněn v kotcích pro odstavená selata. Pro odstavená selata je stále nezbytné podlahové vytápění nejméně v jedné třetině kotce, spolu s doplňkovým vytápěním celé haly z důvodu udržení odpovídající kvality a teploty ovzduší. Další studie provedené na odstavených selatech ukázaly prospěšnost možnosti výběru místa selaty v jednotlivých částech kotce, například v jedné části kotce je umístěn budník a zbytek kotce je otevřený. V takovýchto podmínkách mohou selata rozvíjet své přirozené instinkty a vybírat si teplejší místa v průběhu dne a chladnější v průběhu noci, a kromě toho se chrání proti průvanu uvnitř kotce.

Otázka ideální teploty v kotci pro odstavená selata stále není uspokojivě zodpovězena. Zřejmě to bude dáno věkem selat a také tendencí k pozdějšímu odstavu selat minimálně ve věku 4 týdny. Nicméně v současnosti se doporučuje vyšší teplota než v minulosti. U odstavených selat ve věku 4 týdnů začíná tato teplota podle všeho na 23 ? 24oC, namísto dříve doporučovaných 21 - 22oC.
Zvláštní důraz byl dán na pozorování, jaká by měla být teplota v kotci pro odstavená selata při jejich naskladnění. Podlaha musí být vyhřátá nebo pokryta vhodným stelivovým materiálem jež zajistí selatům teplotní komfort. Je také velice vhodné, a má to i uklidňující efekt, celou halu předehřát před naskladněním selat, jelikož selata nejsou schopny ohřát halu svým vlastním teplem. Nově příchozí selata budou také podstatně aktivnější, zejména v průběhu dne. S aktivitou selat vzrůstá teplo které produkují a tím klesá potřeba vytápění, což při správné regulaci částečně šetří náklady na vytápění.           

Pig International, duben 2004
 překlad Jiří Aust, Genoservis a.s. ? ISK Grygov
grygov.isk@iol.cz, 602 748 676