20.02.2002

TIPY KE SNÍŽENÍ ZTRÁT SELAT DO ODSTAVU

Interakce příčin způsobujících úhyn selat
Přestože jsou úhyny selat připisovány konkrétním příčinám, v praxi je však typická jejich vzájemná interakce. Tak například výzkumy ukázaly, že selata jsou velmi citlivá na chlad a proto mají snahu získat chybějící teplo od matky. V této situaci je velmi pravděpodobné, že sele může být zalehnuto matkou. Podobně i selata, která postrádají potravu z důvodu nemoci, zranění, nefunkčnosti mléčné žlázy nebo z nedostatku klidu a spánku, mohou vstoupit do ?irezivibilní? spirály, která znamená slábnutí, ztrátu chuti a nakonec smrt vyhladověním. Ačkoli příčina smrti může být známa ? hladovění ? ve skutečnosti v kombinaci schopnosti udržení teplotního statusu faktory jako hluk na porodnách (možná příčina chybějícího reflexu sacího) a přítomnost patogenů v prostředí mohou přispět k úhynu selat. Interakce všech těchto příčin ovlivňuje velikost úhynu selat do odstavu, a proto je úroveň ztrát dlouhodobě kolem 10%.

Porod
Období porodu je prvním okamžikem majícím vliv na snížení ztrát selat. Výše uvedené údaje indikují úhyn 0,9 ks narozeného selete. Většina těchto úmrtí je způsobena ještě samotným porodem, narozením mumifikovaných plodů a nebo intrauterinní konkurencí. Četnost vrhu zvětšuje také počet mrtvě narozených selat. Částečně je to způsobeno také délkou porodu. Délka porodu zvyšuje pravděpodobnost, že sele bude vystaveno nedostatku kyslíku (hypoxia). Nemusí jen dojít k narození mrtvých selat, ale k narození selat se sníženou životaschopností. Tato selata pak můžou více hladovět, být zalehnuta matkou nebo onemocnět. Navíc když se k tomu přidá vyšší porodní hmotnost selat a zvýší se délka porodu hrozí nebezpečí nedostatku kyslíku. Prasnice s vyššími vrhy mohou mít vyšší mortalitu selat ve vrhu tím, že je velká variance hmotnosti selat a ta způsobí konkurenci sourozenců ve vrhu, což má následek hladovění nebo zalehnutí slabých jedinců.

Teplotní stres
Jeden z nejvýznamnějších faktorů mající výrazný vliv na odchov selat je teplotní stres. Teplotní režim je ?výzva? chovatelům jak přizpůsobit vnější podmínky selatům. Na rozdíl od mnoha savců nemají selata po narození prakticky žádný podkožní tuk, který by mohla použít pro svou termoregulaci. Tato skutečnost se ještě kombinuje s nedostatečným krytím těla štětinami. Sele proto potřebuje být blízko náhradního zdroje tepla nebo u své matky, aby se vyhnulo podchlazení. Svalový třes využívá sele na vygenerovaní tepla v chladném prostředí, nicméně jestliže sele bylo vystaveno příliš velkému chladu, je již předurčeno k onemocnění, hladovění nebo zalehnutí. Břicho prasnice funguje jako vynikající zdroj tepla pro narozená selata, ale tato skutečnost může snadno způsobit zalehnutí. Bez vhodného náhradního zdroje tepla mohou být ztráty zalehnutím velmi vysoké. Použití tepelných lamp pomáhá výrazně odvádět selata od břicha prasnic do neutrální zóny a tím snižovat ztráty zalehnutím. Selata si plně zvyknou na lampu až od třetího dne po narození. Během prvních třech dní po narození je nejvíce ztrát selat. Výzkumy ukazují, že pokud se podaří přenést pach prasnice pod lampu, selata se častěji zdržují v neutrální zóně.
I u teplotní stresu je nutné brát v úvahu spolupůsobení jiných faktorů. Například malá selata jsou náchylnější na podchlazení kvůli jejich relativně většímu povrchu těla. Jsou známy rozdíly mezi plemeny v náchylnosti na teplotní stres. Selata plemene Meishan jsou více odolná vůči teplotnímu stresu než u plemeno Large White. Toto plemeno má více tuku v poměru ke svému tělu a prasnice zároveň produkují tučnější mateřské mléko než prasnice plemene Large White. Tato vysoká koncentrace tuku v mléce umožňuje produkovat více metabolického tepla a proto lépe odolávat podchlazení.

Výživa
Mléčnost prasnic je kritickým bodem správné výživy selat. Početnější vrhy potřebují vyšší produkci mléka k zabezpečení dostatečné výživy. Stoupající kvalita produkovaného mléka zvyšuje životaschopnost sajících selat. Výzkumy ukázaly, že zvýšení tuku u prasnic v poslední fázi březosti a na začátku laktace můžou zvýšit obsah tuku v kolostru a tak zvýšit životaschopnost selat s nízkou porodní hmotností. Je to dáno tím, že zvětšením obsahu tuku v kolostru se selatům zvedne příjem energie, kterou mohou využít k produkci vlastního tuku.
 
Další významný faktor, který ovlivňuje produkci mléka je maximální příjem krmiva prasnicí. Podmínky prostředí a špatný zdravotní stav můžou snižovat příjem krmiva prasnicím, obzvláště pak teplotní stres. S touto situací se musí producenti vyrovnat tak, že selatům musí zajistit zvýšené nároky na teplotu prostředí a naopak prasnice požadují výrazně nižší teploty.

Nemoci
Přestože většina ztrát do odstavu je způsobena neinfekčními vlivy, které jsou silně asociovány s praktickým managementem, úhyn nemocemi může způsobit vážné škody. Jako všichni savci, tak i sele po narození je imunologicky nechráněno. Jeho prvotní obrana závisí do značné míry na přenosu protilátek mateřským mlékem. Kritické pro přežití selat je proto příjmem kolostra v prvních 12 hodinách po porodu. Po 48 hodinách není střevo selat již schopno přijímat imunoglobuliny. Od 10. dne věku je sele schopné produkovat vlastní protilátky, které začínají překrývat obranný vliv protilátek poskytnutých matkou (cca do 14. dne věku). Další faktor, který snižuje příjem kolostra, je chladový stres. Pořadí narození selete ve vrhu může rozhodnout o množství přijatých imunoglobulinů. Obsah imunoglobulinů v kolostru je po 6 hodin od začátku porodu přibližně na 50% hranici. Proto poslední selata u prasnice s početnějšími vrhy a delším trváním porodu mohou přijmout nízkou úroveň pasivní imunity. Bakteriální a virové nemoci u selat jsou způsobeny infekcemi od prasnic.
 
Etologie chování prasnic
Protože více něž 50% úhynů do odstavu je způsobeno zalehnutím prasnicemi, je důležité zkoumání mateřského chování. Výzkumy ukázaly, že selata jsou zalehnuta, když prasnice mění polohu. V zásadě jde o pohyb mezi lehem a stáním a naopak. I klecové technologie u prasnic způsobují zalehávání selat při změně polohy. Existují zajímavé důkazy, které ukazují, že zkušenost prasnic odchovávaných ve skupinových systémech ovlivní mateřské chování prasnic ve smyslu nižší mortality selat. Chování prasnic ovlivňuje používání vhodných klecových technologií.
Výrazné anomálie v chování mnoha prasnic způsobují úhyny selat. Prasnice nereagují na zvukové podněty selat při jejich zalehávání. Jedna teorie vysvětluje necitlivost prasnic tak, že v porodních kotcích jsou vystaveny hlasovému projevu sousedních selat z jiných kotců a tak neberou ohled na zvukový projev svých selat. Prakticky nemůže sousedním selatům zabránit ve zvukovém projevu a tak se prasnice učí necitlivosti k vlastním selatům.
Vhodné ustájení redukuje zalehnutí s poměrně slušnými úspěchy, protože výzkumy se soustředily na řízení chování prasnic.
Další anomálie v chování jsou způsobeny nedostatečnou domestikací. Divoké chování prasnic je charakterizováno agresivitou vůči vlastním selatům, která může skončit zraněním nebo i likvidací vrhu. V komplexním průzkumu komerčních stád výzkumníci hodnotili vliv divokého chování prasniček. Výsledky odhalily že 5,3% prasniček se orientovalo k agresivnímu chování a 2,9% prasniček se chovalo tak že zlikvidovalo nejméně jedno sele. Agresivní chování prasniček k jejich potomstvu způsobilo že 0,6% zlikvidovalo vrh a 0,14% způsobilo zranění selat. Pokud byly použity tepelné lampy v porodních kotcích, došlo k redukci dopadu divokého chování. Prasničky, které vykazovaly známky divokosti, redukovaly své chování během druhé parity. Údaje ukazují, že divoké prasnice jsou bázlivé k ošetřovatelům.

Technologie
Omezení pohybu u prasnic redukuje zalehnutí selat v tradičních porodních kotcích. Ztráty selat zalehnutím vedly v roce 1950 k přechodu na porodní kotce. Bylo prokázáno, že ustájení prasnic v malých kotcích nebo v porodních klecích snížilo mortalitu selat. V praxi se tento systém jednoznačně uplatnil od roku 1960 jako nejvíce ekonomický způsob. Vliv předodstavové mortality představuje významný zdroj ekonomických ztrát. Zajímavé je že 50% předodstavových ztrát je způsobeno během prvních třech dnů života.
Mnoho experimentů zkoumalo vliv designu porodních kotců během porodu na redukci ztrát. Typický porodní kotec má dnes přibližně rozměry 0,6 m x 2,2 m, ale nejlepší pohoda je dosahována v porodních klecích. Porodní kotce široké 64 cm vykazovaly vyšší ztráty selat než kotce široké 55 cm.
Změna velikosti kotců a jejich tvarů nevedla k úspěšnému snížení zalehávání, protože pro selata je atraktivní spodní část těla prasnice (břicho) a první tři dny po narození selata upřednostňují pohyb v blízkosti prasnice. Po těchto třech dnech jsou selata již běžně vidět pod tepelnými lampami.   

Zdeněk Tvrdoň, Genoservis a.s., PS Přerov