18.11.2004

ÚROVEŇ ODCHOVU SELAT A POČTU VYKRMENÝCH PRASAT OD PRASNICE JE LIMITUJÍCÍM FAKTOREM PRO ZAJIŠTĚNÍ KON

Podnikaní v chovu prasat v České republice není nikterak jednoduchou záležitostí. Zpracovatelé tlačí nákupní ceny prasat dlouhodobě na, pro chovatele, neúnosnou mez a vytvořený zisk v tomto odvětví se proto převážně realizuje ve sféře zpracovatelské a obchodní.

Jestliže si porovnáme náročnost produkce jatečných prasat, je zřejmé, že producenti prasat nesou hlavní tíhu rizika podnikání v tomto odvětví. Finančně jsou ale odsouzení k pouhému přežívání, bez možnosti větších, pro toto odvětví životně důležitých investic do modernizace technologií i slušného mzdového ohodnocení svých pracovníků.
Vstupem České republiky do Evropské unie se zvýšila možnost vývozu jatečných prasat, což se příznivě projevuje na sblížení výkupních cen prasat v rámci ostatních států Evropy. I do budoucna je dán předpoklad, že ceny prasat v České republice budou s mírnými odchylkami kopírovat cenu ve zbytku Evropy.
Vycházíme-li z nákladových cen na výrobu 1 kilogramu živé váhy jatečného prasete  v zemích EU cca na úrovni do 0,9 ? 1 EUR (28 ? 32,- Kč) a dosahovaných nákupních cen 1 ? 1,2 EUR (32 ? 38,- Kč), lze konstatovat, že pro zajištění konkurenceschopnosti našich chovatelů je dosažení těchto ukazatelů nutné. To vyžaduje dosažení srovnatelných parametrů užitkovosti, produktivity, dodržení stanovených limitů ochrany životního prostředí a welfare.

Vývoj v odchovu selat v průměru ČR:

rok

na prasnici ročně

Jedním z rozhodujících limitních ukazatelů pro minimalizaci výrobních nákladů je zintenzívnění odchovu selat a zvýšení počtu vykrmených prasat od prasnice ročně. V chovatelsky vyspělých zemích je běžně dosahováno v odchovu nad 22 odchovaných selat a nad 20 vykrmených prasat od prasnice ročně. Naši chovatelé, kteří chtějí se dále věnovat chovu prasat musí tyto parametry co nejdříve dosáhnout.

Počet narozených a odchovaných selat na prasnici v roce 2002 a 2003 podle krajů (dle údajů ČSÚ ? www.czso.cz a Genoservis a.s.):

Území, kraj Selata narozená na 1 prasnici Selata odchovaná na 1 prasnici rok 2002 rok 2003 rok 2002 rok 2003 do 31.7.2003 do 31.7.2004 Středočeský + Hl.m. Praha 20,4 20,7 18,1 18,4 10,9 11,2 Jihočeský 19,9 20,5 17,8 18,2 10,5 11,1 Plzeňský 19,4 19,8 17,2 17,5 10,3 10,6 Karlovarský 20,5 20,5 18,4 18 10,7 11,1 Ústecký 19,8 21 17,8 18,7 10,8 11,5 Liberecký 20,2 21,6 18 19,3 11,4 11,7 Královehradecký 20,8 21,2 18,5 18,8 11,1 11,9 Pardubický 20,1 20,2 18 18,2 10,4 11,8 Vysočina 19,6 20,3 17,9 18,5 10,8 10,8 Jihomoravský 20,5 20,5 18,4 18,2 10,9 11,2 Olomoucký 20,2 21,2 18,4 19,5 11,3 11,9 Zlínský 20,5 21,2 18,6 19 11,2 11,1 Moravskoslezský 20,3 22 18,3 19,8 11,2 12,3 Česká republika 20,2 20,7 18,1 18,5 10,8 11,3 Genoservis a.s.     19,54 20     Z toho: ISK Grygov      19,62 20,15     ISK Močovice     18,50 18,98    

Z uvedených tabulek počtu živě narozených selat a odchovu selat i předpokladu mírného zvýšení v odchovu selat v letošním roce je zřejmé, že současné výsledky našich chovatelů jsou minimálně o 3 selata na prasnici ročně nižší oproti chovatelům ve vyspělých zemích EU.

Kde jsou hlavní rezervy v intenzitě odchovu selat?
Chceme-li dosáhnout vysokou intenzitu odchovu selat, musíme samozřejmě zabezpečit co nejvíce živě narozených a dobře vyvinutých selat od prasnice ročně. To znamená dosáhnout nejméně 22, optimálně však 24-26 živě narozených selat od jedné prasnice za rok. Potom odchov závisí již jen od výše úhynů selat. Úhyn by neměl být vyšší než 10 %, při dobré technologii na porodnách se dá snížit i pod 7 %.  Potencionální schopnost je prakticky na všech našich farmách nejméně 24 živě narozených a 22 odchovaných selat od prasnice ročně.

CO OVLIVŇUJE DOSAŽENÍ VYSOKÉ INTENZITY ODCHOVU SELAT?

1. Dosažení vysoké intenzity říjivosti prasnic do 6-10 dnů po odstavu selat a u prasniček po dosažení pohlavní dospělosti a optimálního tělesného vývinu.
 Intenzita říjivosti prasnic by měla v průměru roku dosáhnout minimálně 90 % v době do 6-10 dnů po odstavu selat. Po odborné stránce by to neměl být pro chovatele žádný velký problém.
 V říjivosti jsou určité rozdíly mezi zimou a létem. Jedná se zejména o měsíce červenec, srpen a září. V těchto měsících bývá říjivost slabší a projevy říje jsou u některých zvířat tak slabé a nevýrazné, že při běžném rutinním zjišťování se říje u těchto prasnic vůbec nezjistí. Menší část zvířat říji nemusí mít vůbec. Problematický je nástup říje u prasnic po prvním vrhu, kdy tato zvířata negativně reagují na nadměrný úbytek váhy vlivem kojení selat. Chovatelé v západní Evropě se většinou nesnaží takové prasnice zapustit v době první říje po odstavu, ale až po zlepšení jejich kondice na další (druhé) říji. Ještě větším problémem v letním období je říjivost prasniček. Říjivost prasnic a prasniček negativně ovlivňuje zhoršení jejich pohody (malá ustajovací plocha, zhoršené mikroklima stáje, zvýšená bioklimatická zátěž).
 Vhodnými chovatelskými opatřeními lze však projev říje zvýraznit. Jedná se zejména o zajištění nadstandardní výživy ? flushingu, zajištění dobrých mikroklimatických podmínek (např. velmi příznivý účinek má ?mlžení? prasnic po odstavu selat studenou vodou), prodloužení doby stimulace nástupu říje kancem, hormonální stimulace prasnic souběžně s nástupem předpokládané normální říje apod.. U zvířat se slabším projevem říje je pro její detekci významným faktorem stav sliznice vulvy. Pokud je vulva načervenalá, vlhká a teplá, je potřebné prasnici věnovat zvýšenou pozornost odzkoušením říje ? reflexu nehybnosti i přímo skokem kancem. Tímto způsobem, který je však pracný, se dá zjistit velký počet říjících se prasnic, které by se jinak detekovaly jako neříjící se.

2. Dosažení vysokého zabřezávání prasnic a prasniček po I. inseminaci (resp. po připuštění kancem).
Tento ukazatel je v řadě chovů prasnic na nižší až nízké úrovni. To snižuje obrátkovost ? počet porodů od prasnice ročně. Tento ukazatel by se v průběhu roku měl pohybovat v průměru nad 85 %. U dobrých chovatelů se běžně pohybuje na úrovni 90 i více procent. Fyziologické optimum je až na hranici cca 95 %. Chovy, které mají zabřezávání prasnic na úrovni více jak 85 %, mají zpravidla odchov selat nad 20 ks od prasnice ročně. Chovatel, který nedosahuje v průměru roku tohoto zabřezávání po I. inseminaci (připuštění), by se měl nad tímto problémem velmi vážně zamyslet a urychleně hledat příčinu nízkých výsledků.
Předpokládaná příčina se dá velmi přesně určit na základě rozboru intervalů přeboukávání prasnic. Pokud se prasnice přeboukávají v pravidelném fyziologickém intervalu 18-22 dnů, tak se často jedná o nízkou kvalitu inseminačních dávek v momentě jejich použití, v přirozené plemenitbě nejčastěji nekvalitní spermie kance. Může se jednat i o nezvládnutí techniky inseminace. To platí i u prasnic a prasniček, které se přeboukávají v násobku pravidelného říjového cyklu. Podle odchylek od pravidelného fyziologického intervalu se dají určit i další příčiny přeboukávání.

3. Zvýšení počtu živě narozených selat na vrh
Za normálních okolností lze předpokládat v průměru chovu dosažení 10,5 a více živě narozených selat na vrh. Prasnice běžně ovuluje 15?17 vajíček, prasničky pak o něco méně, asi 12?15 vajíček (ale jsou známy i případy ovulace 25 ? 30 vajíček). Z toho je zřejmé, že potencionální plodnost prasnic i prasniček je  podstatně vyšší než se běžně dosahuje. Výsledek plodnosti závisí nejvíce na kvalitě inseminační dávky (spermatu kance v přirozené plemenitbě), doby inseminace (připuštění kance) v průběhu reflexu nehybnosti a eliminaci zpětného výtoku inseminační dávky při a těsně po inseminaci a částečné embryonální mortality oplozených zárodků.   
Samotná prasnice se také podílí na plodnosti. Vliv prasnice v normálních podmínkách chovu až na ojedinělá zvířata není tak významný, jak se často zdůrazňuje při hledání příčin nízkých výsledků reprodukce. Z vlastní praxe bychom mohli uvést řadu případů, kdy se obratem změnila úroveň zabřezávání i plodnosti při odstranění nedostatků ve výše uvedených faktorech. Bylo to často i u chovatelů, kteří byli přesvědčeni, že příčina je v jejich prasnicích.          
Plodnost prasnic ve stádě je velmi často negativně ovlivněna vysokým výskytem nízkopočetných vrhů selat. V některých chovech je výskyt vrhů do 8 selat i nad 10 %, což samozřejmě negativně ovlivňuje počet narozených selat na prasnici ročně. Tyto vrhy se vyskytují u prasnic s dobrou plodností a to nahodile v libovolném pořadí vrhu. Panují i názory, že prasnice si musí po několika dobrých vrzích odpočinout, proto tak málo selat. Tento názor je mylný. Důvodem tohoto ?výpadku? je většinou snížená oplozovací schopnost spermií resp. nevhodná doba inseminace (připuštění) v říji vzhledem k probíhající ovulaci. V důsledku toho je část oplozených zárodků biologicky neplnohodnotných a dochází k jejich odumírání, tzn. k částečné rané embryonální mortalitě oplozených zárodků. Normální a fyziologické je, pokud se procento těchto málopočetných vrhů pohybuje do 3 %.

Optimální doba inseminace ? připuštění v říji
Doba inseminace ? připuštění kancem v průběhu reflexu nehybnosti ? je velmi důležitá, a to jak pro zabřeznutí, tak zejména pro počet narozených selat. Optimální doba inseminace (připuštění kancem) v průběhu říje pro dosažení zabřeznutí a zejména pak vysoké plodnosti je odvislá od délky reflexu nehybnosti.

Jak je možné vidět ve výše uvedeném schématu, každé prasnici i prasničce ke svému zabřeznutí a vysoké plodnosti stačí pouze jedna inseminace (připuštění), ale pouze za předpokladu, že bychom uměli přesně s předstihem několika hodin (6-12 v létě, 6?24 v zimě) stanovit termín začátku ovulace. Jelikož ale nejsme schopni tento termín přesně stanovit, musíme jej odhadovat. K ovulaci dochází skoro vždy v době uplynutí 70-ti % času délky reflexu nehybnosti, tj. cca na rozhraní druhé a třetí třetiny reflexu nehybnosti. Pokud dokážeme dopředu určit délku reflexu nehybnosti, což lze dle určitých znaků odvodit, potom jsme schopni poměrně přesně stanovit dobu ovulace a inseminovat (zapustit) prasnici v optimálním stádiu reflexu nehybnosti, jak je výše uvedeno. Máme-li k dispozici kvalitní inseminační dávku (ejakulát), máme v tomto případě vyhráno. Můžeme zde snížit počet inseminací resp. připuštění kancem. Pokud to nedokážeme, musíme inseminovat-připouštět kancem podle schématu, abychom překryli plně fertilními spermiemi celou ovulaci. Pak se eliminuje částečná embryonální mortalita oplodněných zárodků a dosahujeme optimální plodnosti. Zde však platí zásada, aby  pracovník, který inseminuje, věděl nejen kdy započal reflex nehybnosti, ale zejména kdy skončil. Pokud mezi poslední inseminací a skončením reflexu nehybnosti neuplynula doba delší 12 hodin (v přirozené plemenitbě 18 hodin), pak byla inseminace provedena v optimální době. O konci reflexu nehybnosti je proto nutné mít spolehlivé informace.

Velmi dobře propracovaný systém hlídání a značení reflexu nehybnosti a provádění inseminace mají holandští chovatelé, kteří dosahují vysoké plodnosti prasnic. Každá prasnice, která je v předpokládané optimální době inseminována, je dále důkladně prověřena na reflex nehybnosti (v některých případech i skokem kance), a to v době za 8-12 hodin po inseminaci a pakliže ?nestojí?, je jí na hřbet udělána příčná čára (inseminace se značí podélnou čárou a reflex nehybnosti tečkou ? ráno červeně, odpoledne zeleně) ? to je záruka, že mezi dobou inseminace a ukončením reflexu nehybnosti neuplynula doba delší 12 hodin. Případná inseminace po odeznění příznaků říje zhoršuje výsledky.

Vliv kvality inseminační dávky (spermií kanců v přirozené plemenitbě)
Kvalita (fertilita) spermií v inseminační dávce resp. ejakulátu v přirozené plemenitbě velmi významně až v rozhodující míře ovlivňuje úroveň dosahovaných výsledků v zabřezávání i plodnosti prasnic. Mnoho chovatelů i pracovníků inseminačních stanic kanců si často tuto skutečnost dostatečně neuvědomuje a hledají příčinu neúspěchů jinde.
Hodnotíme-li fertilitu spermií, musíme si uvědomit, že kvalita se mění jednak v průběhu roku, ale mění se i náhle v závislosti na momentální pohodě kance, která je ovlivňována klimatickou biozátěží. Nejlepší kvalita spermií je v průběhu měsíců listopad až květen, nižší může být v říjnu, a červnu, nejnižší je v měsících červenec, srpen a září. V jednotlivých létech může docházet k menším posunům těchto období. V období kritických měsíců dochází ke zhoršení oplozovací schopnosti spermií většiny kanců a to snížením doby přežitelnosti spermií v pohlavním aparátu prasnice, což má dopad i na výslednou kvalitu inseminačních dávek a na zabřezávání i plodnost prasnic. Jediným řešením v tomto období je účinná selekce ejakulátů, nižší poměr ředění, použití dobrého ? pro letní období vůči spermiím šetrného ? ředidla a dle možnosti používat inseminační dávky co nejkratší dobu od jejich přípravy (do 2-3 dnů).

To platí i pro ředidla SAFE-CELL a ANDROHEP. Pro selekci ejakulátů je nejvíce důležitý charakter a rychlost pohybu spermií, počet mrtvých spermií a počet morfologicky změněných, zejména nezralých spermií. Toto je nutno hodnotit subjektivně u každého konkrétního ejakulátu ihned po předředění. Kdo hodnotí jen procento aktivních spermií nezávisle na charakteru pohybu spermií, dělá velkou chybu. To se týká i hodnocení vzorků přežitelnosti spermií. Faktem je, že toto zvládnout je velmi náročnou odbornou záležitostí a vyžaduje to mimo odbornou zkušenost i velmi kvalitní fázovou optiku mikroskopu, což řada mikroskopů i s fázovým kontrastem často nesplňuje.
Velmi důležitým faktorem je použité ředidlo. V České republice se používá škála ředidel. Pro léto je nevyhovující ředidlo BTS a to až u 50 % ejakulátů. U tohoto ředidla se u části ejakulátů velmi rychle zkracuje oplozovací schopnost spermií. V ČR nejvíce stagnuje odchov selat právě v těch oblastech, kde se na inseminačních stanicích používá toto ředidlo. V létě toto ředidlo lze považovat za dobré jen při použití inseminačních dávek do 24 hodin od naředění. Velmi dobré ředidlo je SAFE-CELL a ANDROHEP, ale i u těchto ředidel jsou některé ejakuláty již třetí den po naředění s nízkou fertilitou spermií. Velmi dobré je rovněž nové ředidlo APS+, které je velmi šetrné vůči ejakulátům kanců zejména v letním období. V letním období by se neměla používat ředidla s pH pod 6,7, s vyjímkou ředidel, která obsahují bovinní sérový albumin (BSA).

Z námi prováděných šetření vyhodnocení zabřezávání a zejména plodnosti prasnic při použití různých ředidel v letním období, dělením stejných ejakulátů, jsme zjistili, že konkrétní inseminační dávky, které mají ještě 24 hodin po deklarované době jejich použití minimální aktivitu 50 % s odpovídajícím charakterem pohybu, dosahují nejlepší plodnosti. U stejných ejakulátů, kde byla polovina inseminačních dávek v jednom ze dvou ředidel v tomto období se sníženou přežitelností, docházelo vždy k výskytu části vrhů s nízkým počtem narozených selat, což mělo negativní dopad na snížení průměrné plodnosti konkrétního chovatele.
Dle našich poznatků si dovolíme tvrdit, že dle procenta aktivity, rychlosti a charakteru pohybu spermií v době 24 hodin po použití inseminačních dávek konkrétního ejakulátu se dá s 95% jistotou předvídat výsledek březosti i plodnosti. To sledujeme u všech ejakulátů na našich inseminačních stanicích.

Samozřejmě, že faktorů ovlivňujících výslednou kvalitu inseminačních dávek je více a podrobně rozebrat by si  vyžádalo větší rozsah článku. Skutečností je, že prasnice, které mají reprodukční problémy, zpravidla nejdou do říje. To se týká zejména ?kritických? měsíců. Tím že prasnice nemají říji se v daný moment samy vyselektují z reprodukce. Pokud však jsou použity inseminační dávky (sperma kance) se sníženou až nízkou oplozovací schopností, tak to ovlivní velký počet prasnic. Proto chovatel i producent inseminačních dávek musí brát oplozovací schopnost spermií vždy jako rozhodující faktor pro zajištění vysoké intenzity výroby selat.

V průběhu loňského a zejména letošního léta jsme získali řadu cenných poznatků, které chceme využít v následujícím období pro další posun ve zvýšení výroby selat. V zásadě lze říci, že dobrého zabřezávání a zejména plodnosti lze dosáhnout inseminačními dávkami, když minimálně polovina  spermií v inseminační dávce dosahuje za 24 hodin po jejich použití (tj. den po posledním použití inseminačních dávek) progresivní aktivity s přirozeným charakterem pohybu spermií. Totéž platí i u spermií kanců v přirozené plemenitbě, což se dá jednoduchou a rychlou metodou zjistit.

Vliv techniky inseminace ? využití intrauterinní inseminace
Výsledky inseminace ovlivňuje i samotná technika inseminace. I nejlepší inseminační technik není schopen provést inseminaci tak, aby se kvalitativně dala srovnat s přirozenou plemenitbou (stimulace reflexu nehybnosti prasnice skokem kance, uzavření krčku děložního gelem Cooperových žláz kance). Proto často dochází při inseminaci respektive po inseminaci k výtoku části objemu inseminační dávky, což negativně ovlivňuje výsledek konkrétní inseminované prasnice.

K eliminaci zpětných výtoků, ale i ke zrychlení dopravy objemu inseminační dávky k vejcovodům je možné využít metody intrauterinní inseminace. Dle našich vlastních zkušeností tato metoda snižuje zpětné výtoky asi o 70 %, což není vůbec zanedbatelná záležitost. V České republice jsme se setkali i s negativním hodnocením této metody a to i od odborníků, u kterých bychom to nečekali. V prvopočátcích ověřování této metody jsme byli rozpačití. Nyní již po velkém počtu intrauterinních inseminací považujeme tuto metodu za samozřejmou a pokud bychom byli vlastníky chovu prasnic, tak bychom ji jednoznačně aplikovali.

Pro zajímavost uvádíme, že například ve Francii tuto metodu využívá 70 % chovatelů prasnic. Nutno však objektivně říci, že metodu nemůže používat každý inseminační technik. Pro zvládnutí metody musí být určitý ?cit? a dobrá odbornost. Náš názor je, že tuto metodu by měl znát každý inseminační technik, metodu se prakticky naučit, v podmínkách chovu si ji půlením turnusů ověřit a vyhodnotit. Na základě vlastních výsledků si pak udělat závěr ve vhodnosti využívání v podmínkách vlastního chovu. V naší oblasti působnosti a.s. Genoservis  je již řada chovatelů, kteří tuto metodu s úspěchem využívají. Metodu jsme zařadili do náplně kurzů inseminačních techniků, metodu prakticky naučíme s konkrétními zájemci přímo u chovatele. V České republice jsou cenově přijatelné inseminační kapiláry pro tuto metodu tuzemské výroby.

4. Úhyny selat do odstavu a v dochovu.
Úhyny selat do odstavu by neměly přesáhnout 10 %, a to i včetně zalehnutí. Úhyny jsou způsobeny řadou faktorů. Značná část úhynů bývá způsobena běžnými coli infekcemi, část zalehnutím. Na farmách s původními, starými technologiemi na porodnách je problematické úhyny minimalizovat. Tyto farmy ? pokud nezmění technologie ? budou mít problémy s navýšením odchovu selat. Je pouze otázkou času ?jak dlouho? to ekonomicky vydrží. V současné době je dostatečný výběr vhodných technologií pro porodny i odchovny. Na těchto technologiích by perspektivní chovatelé neměli šetřit, i když v chovu prasat je trvalý nedostatek financí.
Selata potřebují pro kvalitní odchov sucho, čisto, teplo a prostředí bez průvanu a čpavku. Pak jsou zdravá, dobře rostou a značně se snižuje spotřeba léčiv. Zdraví se následně projevuje na snížení spotřeby krmiv, zvýšení přírůstků a  zkrácení doby výkrmu. To významně snižuje náklady na výrobu 1 kg vepřového masa.

V uvedeném článku jsme se pokusili objasnit jen některé, ale základní aspekty vysoké intenzity výroby selat. Jsme přesvědčeni, že naši chovatelé mají schopnost dosáhnout potřebného navýšení odchovu selat k dosažení plné konkurenceschopnosti v podmínkách otevřeného trhu v rámci EU. Zvýšení odchovu selat není jenom jejich záležitostí, ale jedná se o společnou věc včetně nás producentů inseminačních dávek a realizátorů plemenářských programů. Pokud to nedokážeme, tak ti slabší by měli jít ?z kola ven?.

Emil Bazala, Jiří Aust  - Genoservis a.s. Olomouc