01.09.2004

AUTOMATICKÉ DOJENÍ POMOCÍ ROBOTŮ V USA A EVROPĚ

AUTOMATICKÉ DOJENÍ POMOCÍ ROBOTŮ V USA A EVROPĚ

První počátky automatického dojení pomocí robotů sahají do roku 1975, kdy byl poprvé v Evropě vyvinut robot z důvodu zvyšujících se nákladů na pracovní sílu. Zkoušelo se spousta prototypů a praktické uplatnění přímo na farmě se datuje od roku 1992, kdy byl na farmě v Holandsku poprvé nainstalován automatický dojící systém (AMS ? automatic milking system) a na této farmě je ho možno vidět po určitých úpravách do dnešního dne.

V současném období automatické dojení (dojící robot) používá cca 2.800 farem na celém světě, převážně však v Evropě, USA a Japonsku. Postupné rozšiřování dojících robotů na farmách uvádí následující statistika :

Tabulka: Nárůst počtu farem s dojícím robotem
1992           3
1993           12
1994           18
1995           31
1996           102
1997           131
1998           256
1999           521
2000           822
2001           1356
2002           1866
2003           2200
2004      asi 2800

Automatický dojící systém je možno vidět ve dvou základních variantách:
1. jednomístný ? 1 dojící místo obsluhuje jedna řídící jednotka (počítač)
2. vícemístný ? 2 až 8 dojících míst obsluhuje jedna řídící jednotka (počítač)

Jednomístný robot je schopen podojit 55-60 krav a vícemístný robot (např. 4 dojící místa) je schopen podojit 80 až 150 krav. Množství krav podojených robotem za časovou jednotku je ovlivněno mnoha faktory: užitkovost, čas dojení, ochota dojnic chodit se podojit?. Cílem je, aby produktivita práce dojícího robota byla co nejvyšší, tj. 800.000 kg nadojeného mléka jedním dojícím místem za rok. V praktických podmínkách však je spíše dosahováno výsledků 600.000 až 750.000 kg mléka.
Každé dojící místo je vybaveno identifikačním systémem (čtecí zařízení kódu každé dojnice), dávkovacím zařízením na krmnou směs (stimulace ochoty chodit se podojit a lepší vylučování oxytocinu při dojení), zařízením provádějícím toaletu vemene (kartáčky, trysky s vodou a desinfekcí ?) samotným dojícím zařízením (strukové násadce?..) a senzory kontrolující kvalitu dojeného mléka dle platné legislativy hygieny získávání mléka. Měří se i teplota mléka a vodivost, což jsou důležité ukazatele při vzniku zánětu mléčné žlázy. Dojící místo je možno vybavit doplňkovými zařízeními jako je váha (denně známe hmotnost dojnice), kamera atd. Všechny údaje jsou zaznamenány počítačem v kanceláři a zootechnik (farmář) je má kdykoli k dispozici. Přechod na dojení robotem je velkou změnou nejen pro dojnice, ale i pro management na farmě, kdy nastává posun od fyzické práce (30-40% snížení) a přibývá kontrolní a řídící práce (15 až 20%) pro zootechnika (minimálně 3x denně kontrolovat aktuální údaje na počítači naměřené dojícím robotem)? Celková úspora práce pro zootechnika v oblasti dojení je však 10-20%. Dojící robot nahrazuje dojiče, ne však zootechnika, který právě naopak musí pracovat s podrobnějšími informacemi a je kladen daleko větší důraz na jeho kvalifikaci a osobní aktivitu se získanými informacemi okamžitě pracovat. Narážím na problematiku managementu, kdy v důsledku jeho nezvládnutí statisticky je uváděno asi 5-7% farem, kde tzv. dojící robot nefunguje, ne však vinou robota, ale proto, že na těchto farmách po zavedení dojení robotem nastalo určité ?uspokojení farmáře? a nezvládnutí spolupráce s robotem.
Dalším problémem je určitá selekce krav. Uvádí se, že asi 5-7% krav z různých důvodu se nenaučí podojit se robotem a musí být z tohoto důvodu ze stáda vyřazeno. Z důvodu tvaru vemene (po vstupu do dojícího robota jí není schopen podojit) je to však jen 0,05%, takže i relativně velice rozdílné tvary vemene je robot schopen podojit.
Četnost dojení se pohybuje 2,5-3,0x, přičemž mezi jednotlivými dojnicemi jsou velké individuální rozdíly. V průměru se každá dojnice podojí za den 2,5x, co sebou přináší zvýšení užitkovosti o 5-7% u stád předtím dojených 2x denně. U stád dojených 3x denně všechny krávy v laktaci (údaje z USA) však po zavedení dojícího robotu nastalo snížení užitkovosti o 1,7%.

Při dojení dojícím robotem se vydojuje každá čtvrť zvlášť (1 senzor na 1 čtvrť) a cesty, kde proudí mléko z každé čtvrtě, jsou taky striktně odděleny. Individuální přístup ke každé čtvrti vemene je velkou výhodou z pohledu zdravotního stavu mléčné žlázy, kdy nastává optimální vydojení, a není možno přenést zánět z jedné čtvrtě do druhé. Toto se v praxi projevuje snížením počtu klinických mastitid ? asi o 50% zvýšení tržnosti a snížení somatických buněk. Na straně druhé praxe však ukázala, že po zavedení dojícího robota v mléce stouplo množství coliformních mikrobů, co je vysvětlováno, že toaleta znečištěného vemene je prováděna kvalitněji dojičem, než robotem, avšak u neznečištěných vemen bylo množství koliformních mikrobů v mléce stejné jak po dojení dojičem, tak po dojení robotem. Z toho vyplývá zavést adekvátní opatření s cílem zvýšit hygienu ve stáji (např. častější odklid kejdy, hnoje?), aby znečištění vemen nebylo nadměrné. Potom je možno dosahovat odpovídající kvalitu mléka.

Investice do dojícího robota jsou zatím hodně vysoké a zkušenosti ze zahraničí, kde je pracovní síla dražší než u nás, říkají, že pro stáda 60-180 krav je jednoznačně návratnost investice do robota výhodnější, než do dojírny (náklady na prostor dojírny, čekárnu, nevyužitá práce dojičů ? dojí jen 6-8 hodin za den?..), pro stáda 240-270 návratnost investice do dojírny a robota je zhruba stejná a u stád 500 ks a více je zatím návratnost do kvalitně vybavené dojírny rychlejší než u dojícího robota.
Jde o informace ze zahraničí z roku 2003, ale v roce 2004 i v Kalifornii u velkých stád 1000-1500 dojnic bylo nainstalováno mnoho robotů v různých kombinacích (4 řídící jednotky každá s 8 místy ? celkem 32 dojících míst a 4 řídící jednotky s 5 místy ? celkem 20 dojících míst), co svědčí o trendu budoucnosti, kdy se předpokládá, že v Evropě v příštích 10 letech až 50% farmářů bude používat automatický dojící systém a dojící roboty budou zaváděny i do větších stád v důsledku využití jedné řídící jednotky pro více dojících míst, a tím celkovému snížení ceny na jednu dojící jednotku (nejdražší je řídící jednotka).
Probíhá další technické zdokonalování dojících robotů na základě zpětných informací z praxe a v důsledku zvyšujících se nákladů na pracovní sílu dojičů u nás i ve světě, zavádění dojících robotů bude stále častější a na straně druhé bude požadavek na zvýšení kvalifikace zootechniků, aby informace získané od dojícího robota byli schopni správně analyzovat a okamžitě zavádět odpovídající opatření v daných konkrétních podmínkách chovu dojnic.

použitá literatura : International Dairy Topics, Hoards Dairyman, Dairy Science                   
zpracoval Jozef Trajlinek, Genoservis ? poradenství, s.r.o.