15.05.2006

Základní body programu prevence a tlumení mastitid

„Mastitidy jsou choroby člověka, které se projevují na dojnicích.“ (Dr. W. Nelson Philpot)

Mastitidy jsou nejrozšířenější a nejnákladnější onemocnění u dojnic a jednou z příčin nekonečného boje je, že se na jejich vzniku podílí mnoho faktorů. Zeptáme-li se chovatelů na výskyt ve stádě, hovoří pouze o mastitidách klinických. Je však známo, že klinické mastitidy jsou špičkou ledovce a na 1 případ připadá 30 - 40 případů subklinické mastitidy. Množství somatických buněk v bazénovém vzorku zdravých krav nikdy nepřesáhne 80 tis./ml. Ztráty na produkci mléka při 200 - 300 tis./ml se odhadují 6 - 7%. Většina chovatelů se však začíná více věnovat prevenci mastitid až v případě, kdy jim hrozí snížená cena mléka.

Celý program má za cíl zabránit vzniku nových mastitid a účinně vyléčit právě probíhající. Lze jej rozdělit do několika oblastí:

• Správná funkce dojícího stroje
• Správná technika dojení
• Léčba mastitid
• Brakace nevyléčitelných dojnic
• Prevence a léčba mastitid u březích jalovic

Správná funkce dojícího stroje
Nejen správná funkce, ale také vysoká provozní spolehlivost a především co nejrychlejší zjištění a odstranění závad jsou velmi důležité pro předcházení mastitidám. O pravidelné výměně opotřebovaných dílů není třeba se zmiňovat. Kontrola správné funkce by měla být rutinní pravidelnou záležitostí servisní organizace, která by o takové kontrole (biotechnické) měla vytvořit protokol, kde uvede hodnoty základních ukazatelů optimální pro daný typ zařízení a naměřené (pozor na porovnávání různých typů dojíren nebo výrobců, každý může mít optimální hodnoty jiné).
1)Hodnota podtlaku - na přípojce doj. stroje s nízkým potrubím 42,5-45,9 kPa
- na přípojce doj. stroje s vysokým potrubím 50-51 kPa (dojení do konví)
- na hrotu struku 37,5-40,8 kPa
Vysoký podtlak působí až ve vemeni a může poškozovat sekreční buňky, strukové násadce se posunují nahoru a zaškrcují jeho bazi, což je vidět i po skončení dojení, dále dochází k poškození strukového svěrače (až vyhřeznutí), který je pak vstupní branou infekce.
2)Kolísání podtlaku – na hrotu struku by neměl kolísat více než 3,4 kPa ( měří se při dojení , při vysokém průtoku mléka). Kolísáním podtlaku dochází často ke zpětným rázům mléka, kdy se mléko ve formě aerosolu vrací k hrotům struků a proniká zpět do mléčné žlázy a může do ní zanést bakterie přítomné na vemeni, dojícím stroji nebo v jiné čtvrti.
3)Nesprávná pulzace – správný počet pulzů je 50 - 60 za minutu a pulzační poměr (sání : stisk) se pohybuje mezi 1,1 – 2,1. Nižší pulzace působí bolestivě, vyšší snižuje dokonalost stisku. Důsledkem bývá zhmoždění, zduření až cyanóza struku.
Pod správnou funkcí je třeba si také představit spráné vyčištění a desinfekci dojícího zařízení.

Správná technika dojení
Důležité je omezení všech stresů při přesunech do dojírny, stání v čekárně a během dojení. V opačném případě adrenalin vyplavený do krve blokuje oxytocin a tím i spouštení mléka a opět může během dojení „na sucho“ docházet k traumatizaci struku a strukového svěrače, k bolestivému dojení a tím se můžete dostat do začarovaného kruhu, kdy dojnice po zkušenostech nechce sama vlézt do dojírny a je třeba ji donutit atd.. Zvlášť u prvotelek je třeba mít při prvních několika dojeních více trpělivosti, která se následně vyplatí klidným a bezproblémovým dojením. Zvuková kulisa klidnou hudbou je vhodná nejen pro zvířata, ale i pro dojiče.
Jako správné pořadí dojnic se doporučuje: prvotelky, starší krávy, dojnice produkující mlezivo a nakonec nemocné krávy. V případě, že léčené dojnice nemají vzhledem k nízkému počtu zvláštní skupinu, je třeba po jejich vydojení zabránit možnému přenosu infekce důkladnou desinfekcí dojícího stroje. Namočení strukových násadců do nádoby s naředěným desinf. roztokem mnohdy není účinné z důvodu vzduchových kapes ve strukových násadcích, které nepustí desinf. roztok dovnitř. Lepším způsobem je použití rozprašovače, kterým je desinfekce do struk. násadce vstříknuta. Moderní dojírny mohou být vybaveny systémem „airwash“ ,kdy dochází k vstříknutí desinf. roztoku do strukového násadce automaticky vždy po stažení dojícího stroje, tzn. po každé dojnici, čímž je zabráněno přenosu infekce z dojnice na jinou dojnici. Při zavedení systému v chovech vždy došlo k poklesu výskytu mastitid a snížení hodnot počtu somatických buněk. Jako desinfekční prostředek jsou používány přípravky na bazi kys. perooctové a peroxidu vodíku, které nezanechávají žádná rezidua inhibičních látek.

Postup správného dojení
1)Čisté prostředí dojírny, dojícího stání, čistý oděv obsluhy, čisté ruce (rukavice)
2)Kontrola mléčné žlázy, oddojení prvních střiků mléka by mělo být první úkon, aby nedošlo k vmasírování mikroorganismů dále do vemene při čištění struků a stimulaci spouštění mléka.
3)Čištění struků - lehce znečištěné stačí otřít utěrkou, tato může být navlhčena v prostředku určeném k desinfekci před dojením. Desinfekce před dojením (predipping) je vhodná, pokud dochází k velké kontaminaci struků z vnějšího prostředí. Desinfekce před dojením s následným osušením struku snižuje výskyt nových infekcí mléčné žlázy až o 50 %. Při velkém znečištění vemene je nutné použít tzv.mokrou toaletu. Omyté vemeno musí být důkladně osušeno, dojící stroj se nikdy nenasazuje na mokré nebo vlhké vemeno. Voda stékající do strukových násadců je zdrojem infekce a také zdrojem bakteriálního znečištění mléka. K očistě struků jsou doporučovány buď jednorázové utěrky, anebo utěrky vyprané. Utěrky je třeba prát v odmašťujících pracích prostředcích, při použití pouze desinfekčního přípravku bakterie na utěrce dál přežívají chráněné před jeho působením tukem.
4)Nasazení strukových násadců. Dojnice by měla být podojena do 8 minut. V případě dojení na méně než čtyři struky je třeba strukový násadec dokonale uzavřít nejlépe čistou zátkou. Zátky je vhodné skladovat v nádobce s desifekčním roztokem. Dojící stroj by měl být sejmut při průtoku mléka 0,2 – 0,4 lt/min. Sejmutí dojícího stroje musí předcházet přerušení podtlaku.
5)Desinfekce struků po dojení (postdipping) je nejdůležitějším opatřením k tlumení mastitid. Likviduje až 85 % bakterií na kůži struku. Po skončení dojení se kanálek uzavírá velmi pomalu (až 2 h). Kapky mléka, které zůstaly na hrotu struku jsou vtaženy kapilárním vzlínáním do strukového kanálku a ztrhnou s sebou i bakterie z povrchu struku. Kvalitní barierové prostředky zabrání také průniku bakterií, které se na povrch struku dostanou při ležení mezi dojeními ze stání a podestýlky. Obsahují i další hojivé látky, které příznivě působí na zdravotní stav kůže struku. Vhodným opatřením je zakládání čerstvého krmiva dojnicím při jejich příchodu z dojírny, nenásilnou formou je tím udržíme delší dobu na nohou.

Léčba mastitid
Léčbu mastitid je nutné zahájit okamžitě po její detekci a po řádném vydojení postižené čtvrtě jako první pomoc. Pokud postižená čtvrť nejde strojem vydojit je potřeba ruční vymasírování a vytahání kontaminovaného sekretu z mléčné žlázy, které by se mělo opakovat co nejčastěji. Uvolnění je možné podpořit použitím protizánětlivých mastí, které pomáhají lepšímu prokrvení vemene, nebo injekční aplikací oxytocinu. Okamžitá léčba je důležitá pro úspěšnost léčby, neléčení zánětu může způsobit těžké poškození parenchymu, zduření mléčné žlázy , omezení sekrece mléka a k nežádoucímu zaprahnutí.
Lehčí případy léčíme pouze intramamární aplikací antibiotik, u těžších i celkovým podáním. V případě těžké klinické mastitidy spojené s narušením celkového zdravotního stavu se doporučuje ještě podpůrná terapie formou 20-40 lt fyziologického roztoku, glukózy, kalcia, vitamínů a přípravků na podporu srdeční činnosti. Pro volbu antibiotik používaných ve stádě k léčbě mastitid by mělo být rozhodující bakteriologické vyšetření vzorků mléka, které by měl veterinární lékař provádět pravidelně např. jedenkrát ročně. Z vyšetření je vedle původců mastitid vyskytujících se ve stádě patrná také jejich citlivost na různé druhy antibiotik. Po intramamární aplikaci antibiotik nezapomínejme na desinfekci po dojení.
O každé léčbě je třeba vést evidenci dle veterinárního zákona. Osobně doporučuji zaznamenávat výskyt mastitid do individuálních karet dojnic, kde je pak možné zjistit, že daná dojnice již měla v pravém zadním struku zánět již čtyřikrát, jaký přípravek byl používán k léčbě a s jakou úspěšností, před zahájením léčby antibiotiky můžeme rozhodnout na základě dalších ukazatelů jako je stav reprodukce o jejím vyřazení apod.
Zvláštní kapitolou je léčba dojnic při zaprahování, dnes již plošně používaná u všech krav ve stádě.
Účelem léčby v době stání na sucho je eliminace existující infekce (subklinických, chronických mastitid), a vytvoření ochranné clony antibiotik ve vemeni pro první 2 – 3 týdny stání na sucho, kdy je mléčná žláza k infekci nejvnímavější (3-4 dny účinek baktericidní; 3-4 týdny účinek bakteriostatický). Při aplikaci léčiva dbáme na téměř aseptické provedení a po aplikaci struky opět desinfikujeme.

Brakace nevyléčitelných dojnic
Včasné vyřazení nevyléčitelných dojnic je velice důležité, ale nevyřeší žádné problémy, pokud nejsou dodržována předchozí opatření.

Prevence a léčba mastitid u březích jalovic
Bylo zjištěno, že v některých stádech má až 60% jalovic ve vemeni původce mastitid již před otelením. Přibližně 16 % z nich prodělá během první laktace klinickou mastitidu a 30% z těchto případů probíhá prvních čtrnáct dnů po otelení. Tato skutečnost vede ke snížení užitkovosti během celé první laktace a podle poškození parenchymu i v dalších laktacích. Ekonomické ztráty způsobené jedním případem klinické mastitidy v západní evropě se pohybují od 200-300 euro tj. 5600-8400 Kč (Michel Abee 7.2.2006). Jejich závažnost závisí na konkrétním původci, užitkovosti stáda, rychlé reakci chovatele a veterináře při detekci a léčbě zvířat s mastitidou.

Chovatelé se často ptají „Jak mohou být jalovice infikovány, když ještě nebyly v kontaktu s dojícím strojem“? Původci jsou stejní jako u dojnic, bakterie na kůži struku, bakterie ve stájovém prostředí, v podestýlce a přenos může být zajištěn např. hmyzem a „cucalkami“. Při vysokém výskytu mastitid u jalovic při otelení je třeba vzít v úvahu následující skutečnosti:
Se zvyšujícím se věkem při prvním telení se zvyšuje i riziko vzniku klinické mastitidy po porodu.
U jalovic otelených v létě bývá vyšší výskyt mastitid než u jalovic otelených od podzimu do jara.
Jalovice s poraněnou kůží struků např. hmyzem mají mléčnou žlázu infikovanou častěji než jalovice se zdravou kůží struků.
V chovech, kde se pravidelně neprovádí hubení hmyzu vznikají mastitidy u jalovic častěji než v chovech, kde se mouchy pravidelně hubí.
Aby se zabránilo vzájemnému cucání základu mléčné žlázy měla by být telata (jalovičky) ustájena individuálně. Později je třeba dbát na včasné vyřazení cucalek ze skupiny.
Březí jalovice by měly být ustájeny odděleně od krav stojících na sucho.
Přídavek selenu a vitaminu E omezuje vznik mastitid.
Pokud všechna preventivní opatření zůstávají bez výsledku, pak může být možností léčba antibiotiky. Léčba se provádí přibližně 6 týdnů před očekávaným porodem přípravky určenými pro léčbu dojnic v zaprahlosti. V případě podání antibiotik později např. tři týdny před porodem je třeba před zařazením mléka do dodávky toto vyšetřit na RIL, v pokusech nebyla rezidua inhibičních látek v mléce zjištěna již 5 den po porodu. Kritickým bodem v případě aplikace léčiv do vemene jalovice je při samotném úkonu maximální čistota prostředí, zvířete, rukou a důsledná desinfekce struku. U injektoru sundávejte pouze krátkou krytku, do struku se zavádí pouze špička. Je třeba si uvědomit, že do struku můžete spolu s injektorem zavést také původce mastitid ( platí při kterékoliv intramamární aplikaci).
V našich podmínkách byl v chovu s vysokým výskytem mastitid po otelení vyzkoušen podobný přístup a to intramamární aplikace antibiotika bez ochranné lhůty tři týdny před porodem společně s použitím přípravku Orbeseal, který vytvořil ve struku mechanickou zátku – s velmi dobrým výsledkem.

Ing. Karel Liška