08.11.2007

ŽIVÝ BÝK VE STÁDĚ: ANO ČI NE A POKUD ANO JAK?

Tato zdánlivě jednoduchá otázka v sobě skrývá několik úskalí o jejichž existenci by měl chovatel vědět a měl by s nimi být vyrovnán. Zcela odlišný je význam této otázky v dojeném a nebo v masném systému. A jelikož se blíží konec roku a celá řada chovatelů, zejména masného skotu, bilancuje jaký byl loňský rok, je otázka z nadpisu velmi aktuální. Tento článek by měl napovědět chovatelům, kteří váhají s koupí plemenného býka a ujistit ty, kteří již býka mají o tom, že jej využívají efektivně.

První a výchozí předpoklad je aby chovatelé v přirozené plemenitbě používali pouze licentované plemeníky. Jednak se tím vyhnou porušení zákona a s tím spojeným sankcím (od pokuty až ke vracení dotací), ale hlavně si zvýší vlastní ekonomický profit. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že použití nelicentovaných, i když čistokrevných zvířat, je v 80% případů zdrojem problémů a následně ekonomických ztrát (rozebírat použití kříženců je plýtvání papírem a barvou). Navíc v době, kdy stát podporuje nezanedbatelnou částkou právě nákup licentovaných zvířat je to holý nerozum!

V dojených stádech je použití živého plemeníka omezeno prakticky pouze na stáda, která mají větší či menší problémy s reprodukcí, a býk pak většinou spolehlivě řeší zabřezávání problematických zvířat. Je volbou chovatele, zda se rozhodne pro plemeníka masného plemene nebo pro holštýna. Zde je jediné potenciální nebezpečí, aby plemeník postupem času nezajišťoval reprodukci kompletně („protože je to levnější, spolehlivější“ a hlavně pohodlnější) a aby chovatel nemusel v další generaci dojit 50% „šarolačky“.

V masných systémech je situace složitější a jednodušší zároveň. Od určitého počtu plemenic je použití živého plemeníka v podstatě nutností, na druhé straně použití pouze živých býků ve stádě, bez odpovídajícího podílu inseminace vhodnými plemeníky, ve většině případů chovatelsky stádo poškozuje. Hlavní důvod je ten, že každý býk v přirozené plemenitbě je ve své podstatě testant, pouze s výsledkem vlastní užitkovosti (pokud prošel odchovnou) a pravděpodobnost, že dosahuje kvalit toho nejhoršího prověřeného (rozumějme komplexně prověřeného na masnou užitkovost nebo mateřské vlastnosti) býka z inseminace je v lepším případě asi 1:50 (zdroj Francie charolais, Itálie piemontese).

Když odhlédnu od plemene, měl by chovatel při rozhodnutí o koupi býka zvažovat především, zda potřebuje býka mateřské nebo otcovské (masné) linie – jinak řečeno, zda jeho dcery chce nebo nechce použít dále v chovu. Jediným kritériem je zde u mladých zvířat původ plemeníka (ať ve formě konkrétního otce a matky nebo ve formě predikovaných plemenných hodnot). Na dražbu nebo výběr býka by měl jít již rozhodnut a své okamžité rozhodnutí pouze upřesnit podle toho jak konkrétní zvířata vypadají a jaké jsou jejich výsledky. U starších býků již působících v plemenitbě je mimo původů důležité, jak vypadá a jaké výsledky dosahuje potomstvo býka a jaká je úroveň chovu, kde býk působil (pouze dobré  výsledky potomstva ve špatném chovu spíše hovoří ve prospěch plemeníka, kdežto průměrné výsledky ve špičkovém chovu by měli být varováním). Je paradoxem, že chovatelé obrátí každou korunu, ale na dražbách často za nemalé částky nakoupí plemeníky vůbec nezapadající do jejich chovatelského záměru. Jsem přesvědčen o tom, že každý inspektor masného svazu je ochoten a schopen otázku vhodných plemeníků s chovatelem konzultovat, a že každý provozovatel odchovny má přehled o tom, jaké zvířata odchovává a je schopen tyto informace přenést až k chovatelům – potenciálním kupcům. Rozhodnutí koupit býka konkrétního plemene a linie  by měl chovatel činit v klidu, v dostatečném časovém předstihu před vlastní koupí (a třeba si jej „nadělit“ pod stromeček).

Hranice počtu plemenic, od které je koupě živého býka nutností, je dána hlavně úrovní chovatele a jeho technickými možnostmi. Obecně se nachází někde kolem 20 ks plemenic. Špičkoví chovatelé s dobrým technickým zázemím jsou schopni bez problémů úspěšně inseminovat v krátké době cca 2 měsíců i 30 plemenic, a pak je pro ně investice do býka zbytečná. Kdežto chovatelé bez zkušeností s inseminací nebo bez technického vybavení to nezvládnou ani za celý rok a koupě býka je životní nutností. Na dospělého (cca od 3 let věku) a zdravého býka je možno počítat cca 30-40 plemenic, při požadavku udržení sezónnosti telení (býk je schopen připustit za rok i 50 až 60 plemenic, ale telení se pak roztáhne na dobu až 6-ti měsíců). Mladá zvířata do dvou let věku by se buď neměla v plemenitbě vůbec používat nebo pouze u malé skupiny plemenic (nejlépe jalovic) do cca 15-20 ks. V opačném případě hrozí že býk nedokončí svůj vývoj a v horším případě i uhyne. Zejména mladá zvířata z odchoven je třeba citlivě adaptovat na nové podmínky chovu.
Ve větších stádech by měl chovatel počítat s jedním dospělým býkem na každých cca 40 plemenic, které nezůstanou březí po inseminaci. Podíl inseminace v komerčních (užitkových) stádech by měl být takový aby zajistil alespoň prostou reprodukci stáda (tj. aby vyřazené plemenice byly nahrazovány přednostně plemenicemi po inseminačních otcích). Obecně se jedná o cca 40% podíl ze všech březostí. U stád plemenných (produkujících plemenný materiál) bývá většinou procento inseminací vyšší.

Jako příklad uveďme chovatele s 200 ks stádem plemenic základního stáda a 35 jalovicemi na připuštění, který všechna zvířata od konce února do poloviny dubna jednou inseminuje. Může předpokládat, že cca 40-50% zvířat zůstane březích a musí tedy zajistit reprodukci cca 120-140 plemenic. Pokud chce udržet sezónní telení měl by mít k dispozici 3, ale raději 4 plemenné býky. Minimálně jeden z nich by měl být prověřen na snadné telení (použití u jalovic).

Na závěr je možno říct, že správné použití býka v přirozené plemenitbě je jednoduché a i úspěšné, pokud nečiníme hrubé chovatelské chyby.

Jak by měl postupovat chovatel, který si právě včera zakoupil na dražbě mladého plemenného býčka? V první řadě je třeba si uvědomit, že zvíře po převozu čeká celá řada stresů, které je třeba minimalizovat (doprava, změna ustájení, fatální změna krmení apod.). Chovatel by měl zvíře doma umístit pokud možno samostatně, zajistit zdravotní zkoušky a dobu než přijdou výsledky věnovat adaptaci zvířete na nové prostředí a krmení (přechod přes seno na pastvu apod.). Pokud je to možné je vhodné po adaptaci k býčkovi přidat několik málo plemenic a po „seznámení“ jej spolu s těmito zvířaty dát do malého stáda ve kterém bude letošní rok. Nevhodné je stádo starých krav, které dokážou mladého býka tak pocuchat, že už nikdy nebude použitelný v plemenitbě. Pokud musíme zvíře dát do velkého stáda na pastvu, je nutné pravidelně sledovat jeho kondici a v případě ztráty hmotnosti jej stáhnout do stáje a zvířeti dát možnost znovu se dostat do kondice a třeba za měsíc jej dát znovu na pastvu. Je zcela nesmyslné držet na pastvě zvíře, které evidentně ztrácí hmotnost. Výsledkem jsou na podzim jalové krávy a býk na nutné porážce.
Zvíře, které ve zdraví absolvovalo sezónu na pastvě, je dobré ustájit po stažení pastvy samostatně (s jinými plemeníky) a připravit jej nadstandardním krmením na další sezónu.