19.11.2003

OCHRANA CHOVŮ PRASAT PŘED ZAVLEČENÍM NÁKAZ

V současné době je stále aktuální problematika zdraví prasat v chovech. Ve svém příspěvku se zaměřím na bezpečnost chovu před zavlečením nákaz a na dozor nad přenosem chorob uvnitř farmy.
 
Největší riziko zavlečení nákaz do chovu představují nově příchozí infikovaná prasata. Nová zvířata je zapotřebí nakupovat od ověřeného dodavatele, se zdravotním osvědčením a všemi splněnými zdravotními požadavky. Riziko představuje také kančí semeno (PRRS, parvoviróza), které musí také pocházet z důvěryhodného zdroje.
Na vlastní farmě sehrávají důležitou úlohu drobní hlodavci, mouchy a ptáci. Drobní hlodavci přenášejí řadu různých patogenů, např. Brachyspiru hyodysenterii, Streptoccocus suis, salmonely, leptospiry. Hmyz (moucha domácí, komár) a roztoči (klíště) mohou přenášet PRRS, virus virové gasrtoenteritidy prasat (TGE), virus Aujeszkyho choroby a virus moru prasat. TGE mohou rozšiřovat ptáci (vrabci), psi a kočky.
Jedním z možných, často nedoceněných článků v řetězci rozšiřování nákaz jsou oděvy, obuv a různé zásilky přinášené do prostoru farmy bez předchozí dezinfekce. Touto cestou byl zjištěn přenos viru PRRS a TGE.

Možnost vzniku nákaz záleží na způsobu rozsévání a přežívání patogenních zárodků v prostředí.
Jednou z důležitých cest je aerogenní (kapénková) infekce, při jejímž šíření jsou podstatné následující faktory:
- množství choroboplodných zárodků ve výměšcích z dýchacích cest,
- možnost přežívání patogenů v aerosolové suspenzi,
- existence minimální dávky pro nakažení vnímavého zvířete.

Některá onemocnění mohou být přenášena vzduchem na vzdálenost několika kilometrů (slintavka a kulhavka ? 20 km, Aujeszkyho choroba ? 9 km), jiná pouze na krátkou vzdálenost (Mycoplasma hyopneumoniae ? do 3 m, Actinobacillus pleuropneumoniae a Pasteurella multocida ? několik metrů) a další se vzduchem nepřenášejí vůbec.

Faktory ovlivňující bezpečnost chovů před zavlečením nákaz

Lokalizace chovu prasat: I když neexistuje na tuto otázku absolutní odpověď, měl by být chov umístěn co nejdále od jiných chovů. Obvykle se uvádí 3 ? 8 km. Vzdálenost záleží na povaze terénu, charakteru a funkci chovu a na místní nákazové situaci.
Silnice a železnice: Komunikace, po kterých se převážejí hospodářská zvířata, by měla být ve vzdálenosti více než 450 m od chovu prasat, a pokud možno kryty stromy nebo kopcem. Budova stáje by měla být situována raději na konci faremní cesty než na místě, kde se cesty kříží.
Obvod farmy: Musí existovat jasné oddělení farmy od jejího okolí ? plot, který zabrání vniknutí cizích lidí a zvířat na pozemek farmy.
Karanténa a adaptace: Karanténa by se měla provádět před adaptační fází, v zařízeních mimo vlastní farmu. Délka karantény činí obvykle 3 ? 4 týdny. Po příchodu z karantény by měl být nový chovný materiál ustájen na 3 ? 6 týdnů v separovaných budovách v rámci farmy. Účelem tohoto opatření je postupná adaptace na místní podmínky.
Krmivo a ostatní dodávky: Komerční krmné směsi představují v praxi velké riziko pro přenos nákaz. Zásobníky krmiva je vhodné umístit na obvodu farmy z vnitřní strany plotu. Krmivo tak může být do zásobníků dopravováno z vnější obvodové cesty. Také ostatní materiály je vhodné dopravovat přes plot. Určité nebezpečí představuje sláma ? může být kontaminována od ptáků virem TGE, salmonelou nebo aviárními mykobakteriemi, proto by měla pocházet ze známého zdroje.
Kancelář, kantýna, toalety: By měly být umístěny na obvodu farmy v jedné budově, v jejíž blízkosti je prostor pro parkoviště s možností zastavit přijíždějící dopravní prostředky. Kancelář by měla mít přepážku (recepci), která zajistí, že personál farmy nevychází ven a návštěvníci nevstupují do prostoru farmy.
Likvidace výkalů: Ideální je, aby dopravní prostředky odvážející výkaly nevjížděly do vnitřního prostoru farmy. Vhodný je systém, kdy je kejda odstraňována sáním z vnější strany obvodového plotu farmy. Pro pevný hnůj je zapotřebí mít k dispozici podložené hnojiště, které je umístěno vně obvodu farmy a je oploceno.
Pitva a odstraňování uhynulých prasat: Pitvy prasat by se měly provádět v zařízení umístěném vně farmy, vedle by mělo být místo pro kadávery ? kafilerní box
Transport prasat: Transportní prostředky a jejich řidiči představují významné riziko přenosu infekcí ? obzvláště pak vozidla přepravující zvířata na jatky. Tato vozidla musí být řádně umyta a dezinfikována po každém návratu z jatek. Je nezbytné, aby místo, kde se provádí nakládka prasat, bylo lokalizováno na obvodu farmy v blízkosti kanceláře. Měly by zde být k dispozici kotce, ve kterých mohou prasata čekat na odvoz. Kotce by měly být uspořádány tak, aby řidič nevstupoval do vnitřního prostoru farmy. Měla by být používána jednosměrná vrátka, aby se zabránilo opětovnému vstupu prasat do farmy, jakmile se již dostala na nakládací rampu nebo do transportního prostředku.
Vozidla vjíždějící do prostoru farmy musí být přednostně umyta a vydezinfikována. Vhodným zařízením jsou dezinfekční bazény (dlouhé tak, aby dezinfikovaly celý obvod kol) nebo postřik dezinfekčním roztokem.
Pracovníci a návštěvníci:
- řádní pracovníci nesmějí přicházet do styku s jinými prasaty, měli by se před vstupem na farmu osprchovat a kompletně si vyměnit oblečení [zda se musí pokaždé sprchovat závisí na tom, kde bydlí, jakou jinou práci vykonávají, na funkci chovu (ŠCH, RCH, UCH) a na nákazové situaci v oblasti].
- návštěvníci by se měli pokaždé osprchovat a vyměnit si kompletně oblečení. Vstup na farmu by jim měl být povolen pouze za podmínky, že v předchozích 3 dnech nebyli v kontaktu s jinými prasaty.
 K zamezení přenosu patogenů mezi skupinami prasat na farmě by měly být používány dezinfekční rohože s denní obnovou dezinfekce. Zásadní význam pro účinnost dezinfekce má mechanické odstranění nečistot a výměna její náplně je vždy při jejím viditelném znečištění.

Dozor nad přenosem chorob uvnitř farmy
Jedná se zvláště o zoonózy, např. salmonelózy. Z tohoto důvodu je potřeba:
- kontrolovat pohyb osob na farmě, jejich hygienu ? mytí rukou při přecházení z jedné budovy do druhé a výměnu špinavého oblečení za čisté, zvláště při vstupu do porodny (přenos PRRS).
- umístění dezinfekčních rohoží u každého vchodu do budovy, umývání a dezinfekce vozidel, dezinfekce vnitřních komunikací i terénu v okolí budov a zabezpečení před znečištěním hnojem, aby se snížilo rozšiřování choroboplodných zárodků.
- potkani a myši mohou roznášet choroby v rámci hospodářství i mezi farmami, proto je nutná jejich pravidelná deratizace a kontrola její účinnosti. Analogickou roli mohou sehrát mouchy a komáři.
- dezinfekce znečištěné vody a vzduchu ? rozptýlení dezinfekčního aerosolu nad zvířaty snižuje riziko infekcí dýchacího aparátu. To má velký význam v případě odchovu selat, ale i výkrmu. Dezinfekce vzduchu také snižuje riziko transmise chorob mezi okolními farmami.

Veterinářství, říjen 2003
Erika Marková, Genoservis, a.s.