04.06.2003

TUBERKULÓZA PRASAT ? NEJČASTĚJŠÍ ZDROJE INFEKCE

Tuberkulóza prasat působí chovatelům nejen u nás, ale prakticky na celém světě, značné ekonomické problémy. Mezi nejvýznamnější původce tuberkulózních změn u prasat patří v posledním období zástupci komplexu Mycobacterium avium.

Podle údajů SVS z let 1990 až 1999 byly při veterinárně-hygienických prohlídkách na jatkách 41.458.565 poražených prasat zjištěny tuberkulózní změny u 134.088 (0,32%) zvířat. Laboratorně bylo vyšetřeny orgány od 17.326 prasat, z nichž byly mykobaktérie izolovány ze 7.246 (41,8%) zvířat. Mycobacterium bovis (původce bovinní tuberkulózy) bylo izolováno pouze od 5 (0,07%) zvířat pocházejících z posledního ohniska bovinní tuberkulózy skotu v České republice v roce 1995. Prevalence aviární tuberkulózy (původce je M. avium  subsp. avium, sérotypy 1 až 3) v laboratorně došetřených orgánech za sledované období představovala 55,7%. Druhým nejčastěji izolovaným zástupcem komplexu M. avium bylo M. avium subsp. hominissuis (jedná se nový poddruh, který vznikl vyčleněním sérotypů 4 až 6, 8 až 11 a 21 z M. a. avium), který tvořil 39,2% u prasat. Ostatní druhy podmíněně patogenních mykobaktérií (M. chelonae, M. terrae, M. phlei a M. fortuitum) byly izolovány od 5,1% prasat.

V průběhu těchto deseti let se měnil poměr výskytu kmenů M. a. avium ku M. a. hominissuis izolovaných z orgánů prasat. M. a. avium, jehož zdrojem jsou infikovaní ptáci a malí zemní savci, dominoval v první polovině 90. let. Od druhé poloviny 90. let se mnohem častěji vyskytuje M. a. hominissuis. Důvodem této skutečnosti je narůstající kontaminace stájového prostředí prasat těmito zástupci komplexu M. avium, kteří se dokonce mohou množit při teplotách 18 až 20°C.

Kromě mykobaktérií mohou tuberkulózní změny způsobovat i jiné druhy baktérií. V letech 1996 až 1999 byl v České republice izolován od 203 (11,6%) z 1 745 vyšetřených zvířat Rhodococcus equi, který byl u 154 (8,8%) zvířat detekován samostatně a od 49 (2,8%) zvířat společně s mykobaktériemi. Kmeny R. equi, kteří byly nejčastěji nalezeny v půdě z výběhů a v mízních uzlinách hlavových v tuberkulózních uzlících.

Diagnostika
Nejčastější metodou při diagnostice infikovaných zvířat je klinické vyšetření, patologicko-morfologické vyšetření, tuberkulinace a sérologického vyšetření. K potvrzení nákazy je potřebný průkaz původce kultivačním vyšetřením orgánů. S klinickými příznaky tuberkulózy prasat se vzhledem k jejich malé délce života prakticky nesetkáváme. Patologicko-anatomické vyšetření pro detekci tuberkulózy u prasat probíhá při veterinární prohlídce na jatkách podle prováděcí vyhlášky č. 121/87 Sb. Bezprostředně po poražení jsou u všech prasat na jatkách posouzeny prohlédnutím a nařezáním různé mízní uzliny. Jako tuberkulózní změny jsou nacházeny zesýrovatělé až zvápenatělé uzlíky různé velikosti a tvaru (nejčastěji od velikosti máku do velikosti bobu).

Výskyt mykobaktérií ve vnějším prostředí

V 90. letech byly zaznamenány dva výrazné vzestupy nálezů tuberkulózních změn u prasat: v polovině 90. let z důvodů používání hluboké podestýlky s pilinami a koncem 90. let z důvodů přikrmování prasat rašelinou. Obě suroviny se projevily jako vysoce rizikové z hlediska jejich značné kontaminace kmeny M. a. hominissuis.

Přikrmovaná rašelina
Nízké pH rašeliny (2,0 až 2,5) má baktericidní účinky na koliformní a jiné druhy baktérií střevní mikroflóry, čímž zmírňuje nebo zabraňuje průjmovým onemocněním selat. Velký obsah vlákniny v rašelině způsobuje absorpci vody z potravy, což má zpětně vliv na zvýšený příjem potravy a tím i na rychlejší přírůstek hmotnosti prasat.

V některých chovech byla rašelina používána jako stelivo, kdy její struktura a měkký charakter působil proti oděrkám na končetinách selat. Z rašeliny bylo izolováno velké množství atypických mykobaktérií mnoha druhů způsobujících tuberkulózní změny v mízních uzlinách prasat.

Napájecí voda
Rovněž i v napájecí vodě bylo opakovaně prokázáno např. M. a. hominissuis serotypu 8 ve vysokých koncentracích. Voda hraje významnou roli v cirkulaci mykobaktérií ve vnějším prostředí. Mykobaktérie byly prokázány téměř ve všech různých typech vodních zdrojů (potoky, řeky, rybníky, jezera, studně a další) kromě vody získaných z Artézských studní. Z vody bylo izolováno více jak 20 druhů mykobaktérií, z nichž k nejrozšířenějším patří M. gordonae, M. flavescens, M. gastri, M. nonchromogenicum, M. terrae a M. triviale. V současné době se již zřídka v praxi můžeme setkat s napájením prasat povrchovou vodou nebo s jejím použitím k přípravě krmiva. Přesto v předešlých studiích bylo zjištěno, že pro domácí prasata může být zdrojem atypických mykobaktérií kontaminovaná napájecí pitná voda z vodovodního řádu a studniční voda. Rizikový faktor z hlediska akumulace a následného množení podmíněně patogenních mykobaktérií představují expanzní nádrže pro napájecí vodu, v nichž se mohou obzvláště v teplých letních měsících vytvářet podmínky vhodné pro jejich množení.

V naší laboratoři byl zjištěn rovněž velmi vysoký výskyt mykobaktérií v biofilmu z vodovodního potrubí z umělé hmoty (36,4% pozitivita) a v napájecí vodě (29,6% pozitivita) v letních měsících. Z izolovaných mykobaktérií byly nejčastěji zastoupeny druhy atypických podmíněně patogenních mykobaktérií (M. fortuitum, M. chelonae, M. gordonae, M. marinum, M. terrae). Ty mohou při vysoké koncentraci u prasat vyvolávat nespecifické kožní reakce při tuberkulinaci aviárním tuberkulinem, eventuálně v některých případech mohou vést i k tvorbě tuberkulózních změn v mízních uzlinách prasat.

Podestýlka
V polovině 90. let stoupl počet zjišťovaných tuberkulózních změn v mízních uzlinách prasat kvůli zavádění technologie používání hluboké podestýlky při ustájení prasat. Podestýlka byla tvořená převážně dřevitými odpady (zejména piliny, hobliny, sláma, výjimečně kůra). Z ekologického hlediska byla tato technologie šetrnější, ekonomičtější a pro prasata přirozenější. V dřevitých produktech používaných ke stlaní (piliny a hobliny) byla zjištěna vysoká koncentrace mykobaktérií. Příčinou bylo špatné uskladnění těchto dřevitých materiálů ve vlhkém prostředí, kdy hlavně v letním období docházelo k pomnožení mykobaktérií. Rovněž ze vzorků sena a slámy není izolace mykobaktérií ojedinělá. Ze vzorků sena a slámy byly izolovány druhy M. terrae, M. gordonae, M. triviale, M. flavescens a M. a. hominissuis. Příčinou může být kontaminace materiálu půdou a prachem při sběru, transportu a jeho uskladnění. Při nevhodném uskladnění sena a slámy může záchytnost mykobaktérií dosahovat až 40% z vyšetřovaných vzorků. Nejrizikovějším materiálem používaným jako stelivo jsou piliny, nichž jsme prokázaly mykobaktérií ve 43,6% vzorků. Stejně jako i v předešlých studiích převládal z dřevitých produktů a z použitého steliva záchyt M. a. hominissuis. Ke kontaminaci jak pilin, tak sena původcem aviární tuberkulózy dochází nejčastěji trusem divokých ptáků, u kterých jsme aviární tuberkulózu rovněž v chovech prasat prokázali.

Krmivo prasat
Materiál používaný ke krmení zvířat (obilí a krmné směsi) většinou z důvodu kontaminace mykobaktériemi nepatří k hlavním zdrojům infekce. Mykobaktérie byly izolovány ve 3,6% ze 111 vzorků vyšetřeného nezralého obilí a ve 3,3% ze 400 vzorků jádrového krmiva prodávaného farmářům. Kromě M. a. hominissuis byly nalezeny i další druhy podmíněně patogenních mykobaktérií (M. flavescens, M. fortuitum, M. gordonae, M. triviale a M. terrae). Ke kontaminaci krmiva může dojít při nevhodné manipulaci a uskladnění ve vlhkých a teplých prostorách. Množství mykobaktérií v obilí a v krmných směsích je nízké. To je s největší pravděpodobností způsobeno velkou vzdálenosti klasů od povrchu půdy, čímž nedochází ke kontaminaci povrchu obilných klasů půdou s vysokým obsahem mykobaktérií. Značnou mykobakteriální kontaminaci jsme však zjistili v otrubách a některých krmných směsích vyrobených z obilí uskladněného volně ve skladech za přístupu volně žijících ptáků.
Výskyt mykobaktérií v ostatních vyšetřovaných vzorcích vnějšího prostředí (trus prasat a seškraby ze stěn a podlah, půda ve výbězích) často vypovídá o promoření stájového prostředí, případně o intenzitě infekce u prasat. O přítomnosti mykobaktérií v těchto vzorcích svědčí následující záchyty: 15,6% ve vzorcích trusu prasat, 18,4% ve vzorcích seškrabů ze stěn a podlah stájí, 15,8% ve vzorcích půdy z výběhů a 7,7% vzorcích prachu a pavučin. Hlavním zdrojem původce aviární tuberkulózy jsou ptáci. Z méně obvyklých přenašečů to jsou malí obratlovci (hlodavci a hmyzožravci) migrující v podzimních měsících do stájí s prasaty a bezobratlí (žížaly a hmyz) žijící v některých provozech celoročně.

Výskyt atypických mykobaktérií u lidí
Masivní kontaminace některých druhů vnějšího a stájového prostředí může vyvolat zdravotní rizika jak pro zvířata, tak v širším pohledu i pro člověka. Infekce lidí zástupci komplexu M. avium se stávají v posledních letech závažným problémem, což potvrzuje jejich častá detekce u pacientů s HIV/AIDS. Tyto kmeny byly izolovány rovněž z pacientů v České republice. K onemocnění člověka způsobenému kmeny komplexu M. avium  dochází většinou při souběhu dvou základních podmínek: oslabené imunitě postiženého jedince a dostatečně vysokém infekčním tlaku. Za této situace se mohou uplatnit i jiné druhy mykobaktérií vyskytující se v prostředí, které mohou u lidí způsobovat jednak klasickou plicní formu tuberkulózy nebo mimoplicní formy onemocnění (kožní a urogenitální infekce, záněty kloubů a šlach, postižení krčních mízních uzlin a další). Na základě molekulárně-biologických studií bylo zjištěno, že prasata bývají infikováni ze stejného zdroje jako člověk.

Závěry
V chovech prasat je proto nutné došetřovat původce způsobující tuberkulózní změny v mízních uzlinách včas pro zabránění vzniku velkých ekonomických ztrát. Těm se dá předejít včasným odhalením zdrojů infekce v chovu. Přísunům infikovaných prasat z chovů s nevhodnými zoohygienickými podmínkami se dá zabránit jejich vyšetřováním tuberkulinací a případným sérologickým vyšetřením všech zvířat.

L. Mátlová, L. Dvorská, M. Bartoš, I. Pavlík Výzkumný ústav veterinárního lékařství, Brno